46. Soudobá válečná poranění (ver. 2024)

7.7.2024 Aleš Paclík 6. ročník, Nezařazené, Studijní předměty, Studium, Traumatologie 0

Tato témata z úrazové chirurgie jsem sepsal jako podklad pro přípravu na státnici z chirurgie. Jsou zpracována dle znění aktuálních státnicových otázek. Materiál také může sloužit jako neoficiální literatura k přípravě na atestaci z chirurgie.
Text nad rámec znalostí ke státní zkoušce (dle mého názoru) je uveden kurzívou. Slouží k lepšímu pochopení uvedených faktů nebo nabízí více informací pro zájemce.

Práce vznikla na nekomerční bázi pro vzdělávací a akademické účely. Tedy bez nároku na finanční odměnu.

Vypracoval: MUDr. Aleš Paclík
Obrázková dokumentace je použita s laskavým svolením AO Foundation.
Kresba: Ostatní obrázky jsou dílem MUDr. Evy Šimůnkové a MUDr. Aleše Paclíka
Editor: MUDr. Kristian Chrz


Válečná chirurgie je jedním z nejstarších chirurgických oborů. Jejím úkolem je transformovat současné medicínské a nejen traumatologické poznatky na specifické podmínky péče o nemocné v situaci ozbrojeného konfliktu. Cílem je poskytnout stejně kvalitní péči jako za mírových podmínek. Rozvoji oboru v Čr se věnuje od roku 1951 v Hradci Králové katedra vojenské chirurgie Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany.

Hlavní charakteristiky práce ve válečných podmínkách:

  • poskytování chirurgické péče raněným se odehrává převážně v improvizovaných zařízeních s nejjednodušší technikou
  • vlivy bojové činnosti, ale také geografické a klimatické, mohou oddálit poskytnutí pomoci o hodiny až dny
  • charakteristický je hromadný výskyt raněných, který si žádá zapojení i méně zkušeného zdravotnického personálu
  • ranění nejsou léčeni v jednom zařízení od začátku do konce, ale v rámci odsunu jsou překládáni na jednotlivé zdravotnické etapy (tzv. role 1 – 4)

Charakteristika poranění

Dalo by se shrnout, že při bojovém konfliktu je možné utrpět

  • střelné poranění
  • popálení
  • blast syndrom nebo crush syndrom.

Jednotlivé mechanismy jsou probrány v samostatných kapitolách.

Válečná specifika:

  • poranění vysokoenergetická s postižením více tělních systémů a vysokou environmentální kontaminací
  • vysoký výskyt infekčních komplikací (osteomyelitida přítomna až v 15% raněných končetin)
  • vyšší frekvence compartment syndromu a pakloubů
  • střepinové poranění převažuje nad projektilovým
  • nejčastější příčinou úmrtí v poli je krvácení z končetinových tepen, obstrukce dýchacích cest nebo tenzní pneumotorax.

Principy ošetření

Standardizovaný postup první zdravotnické pomoci v poli se nazývá “Tactical Combat Casualty Care” (TCCC). Zavádí rutinní použití turniketů při končetinovém traumatu a aplikaci pokročilých lokálních hemostatik. Sterilní krytí rány. Respektuje pravidla ATLS s prioritou zástavy krvácení, tedy v pořadí C-A-B-D. Antibiotika u otevřených ran jsou typicky podávána ještě v přednemocniční péči. Kontaminace je většinou stafylokoková a prvotní roli hraje penicilinová řada případně v kombinaci s metronidazolem.

Základem chirurgického ošetření je samozřejmě:

  •  časná hemostáza
  • řádný debridement (evakuace cizích těles, avitální tkáně, koagul, kostních fragmentů)
  • mohutná laváž ideálně krystaloidy (litry); výplach s ATB neprokázal benefit
  • dočasné krytí rány je nejčastěji podtlakové, následované odloženou suturou
  • časná primární sutura v případě obličeje a ruky
  • stabilizace zlomenin zevními fixátory (role 2 – viz dále); Dočasná sádrová imobilizace je též akceptována. Konverze na vnitřní syntézu probíhá na roli 4 po zhojení měkkých tkání; v případě střelných poranění femuru je však zevní fix metodou definitivní. 

Trendem je přiblížit odbornou pomoc co nejblíže raněným. Do akce je nasazen předsunutý chirurgický tým (FST – Forward Surgical Team), který je charakteristický snadnou přepravitelností, minimálními nároky na vybavení a jednoduchostí v poskytování první pomoci.

NATO rozděluje polní zdravotnická zařízení do 4 rolí:

  • Role 1 – nejnižší úroveň v polních podmínkách, na bázi stanů (obr. A). 2 lékaři, 8 sester; třídění, lékařská první pomoc, emergentní výkony, ošetření drobnějších ran, stabilizace vitálních funkcí před transportem. Nemožnost hospitalizace, snaha o odsun do 8 hodin.
  • Role 2 – komplex stanů a kontejnerů (obr. B a C); zodpovědná vpodstatě za “damage control surgery”, má k dispozici RTG, sono, laboratoř, krevní banku; pro představu zvládne provést cca 40 operací denně
  • Role 3 – disponuje více specialisty (neurochirurg, urolog, …), má CT, JIP, zvládne až 80 operací denně (obr. D). Vybavení sálů je srovnatelné s kvalitní okresní českou nemocnicí, vyjma artro/laparoskopie. Většinou v blízkosti letiště pro návazný transport na roli 4.
  • Role 4 – vojenská kompletně vybavená nemocnice většinou v domovském státě, provádí rekonstrukční výkony, rehabilitaci. Např. ÚVN Praha.

VYPRACOVANÁ TÉMATA Z TRAUMATOLOGIE:

Související články

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*