13. Zlomeniny páteře, klasifikace, diagnostika, léčba (ver. 2024)

Tato témata z úrazové chirurgie jsem sepsal jako podklad pro přípravu na státnici z chirurgie. Jsou zpracována dle znění aktuálních státnicových otázek. Materiál také může sloužit jako neoficiální literatura k přípravě na atestaci z chirurgie.
Text nad rámec znalostí ke státní zkoušce (dle mého názoru) je uveden kurzívou. Slouží k lepšímu pochopení uvedených faktů nebo nabízí více informací pro zájemce.

Práce vznikla na nekomerční bázi pro vzdělávací a akademické účely. Tedy bez nároku na finanční odměnu.

Vypracoval: MUDr. Aleš Paclík
Obrázková dokumentace je použita s laskavým svolením AO Foundation.
Kresba: Ostatní obrázky jsou dílem MUDr. Evy Šimůnkové a MUDr. Aleše Paclíka
Editor: MUDr. Kristian Chrz

---

Poranění páteře se odvíjí od poranění jednoho či více pohybových segmentů. Segment se skládá ze dvou sousedních obratlů, meziobratlové ploténky, podélných vazů + žlutého vazu, obratlových pediklů a lamin.

Akutní nestabilita segmentů z mechanického hlediska znamená, že při fyziologické zátěži páteře dojde k abnormálnímu pohybu v segmentu. Z neurologického pohledu se jedná o stav, kdy je ohrožena mícha dislokací fragmentu nebo posunem obratlových těl. Nestabilní poranění je vždy osteloligamentózní.

Chronická nestabilita znamená pomalu progredující deformace těla obratle, nejčastěji klínovitá ve smyslu kyfotizace nad 20°. Vede k dlouhodobým bolestem, následně útlaku nervových struktur.

Známky nestabilního poranění páteře:

• klinické: asymetrická distance mezi spinosními výběžky, přítomnost hematomu, palpačně absence vazivové rezistence mezi výběžky, neurologický deficit
• radiologické: 
  • v bočné projekci snížení přední hrany těla obratle oproti zadní hraně o > 50%
  • zúžení míšního kanálu o více jak 50 %
  • nepřímé známky poranění zadního pilíře: avulze spinózního výběžku nebo větší vzdálenost mezi dvěma sousedními
  • oboustranná fraktura pediklů
  • horizontální posun jednoho obratle oproti druhému
  • MRI obraz  vazivové léze

Nejzranitelnější oblasti jsou na přechodu méně a více mobilního úseku, tedy Th11-L2, C6-Th2 a L4-S1.

Etiologie

V mladém věku vedou autonehody, pády z výše a sportovní úrazy.
U starších lidí jde o prostý pád, typicky na obličej s dorziflexí krku a poraněním horních krčních obratlů.

Diagnostika

• mechanismus úrazu
• lokalizace bolesti s nebo bez propagace podél míšního kořene 
• objektivní nález: palp. bolestivost a hematom při poranění zadního pilíře, vzdálenost a plynulost křivky spinálních výběžků, výpadek čití či volní motoriky
• vyšetření hybnosti páteře až po radiologickém zobrazení
• neurolog by měl vyšetřit každého s frakturou obratle; určuje výšku případného neurologického poškození dle volní hybnosti v rámci myotomů a dle senzitivních poruch v rámci dermatomů 
• míšní léze nad T1 vede k tetraparéze/plegii, pod T1 k paraparéze/plegii
• mícha končí cca v úrovni L1/L2. Léze v této oblasti může vést k dysfunkci močového měchýře a inkontinenci stolice
• RTG: ve dvou projekcích; transorální snímek na C1-C2 při otevřených ústech. Nestabilní zlomeniny se v AP projekci často projeví zvětšením vzdálenosti mezi trnovými výběžky sousedních obratlů v rámci poraněného segmentu
• CT: dobře hodnotí kostní poranění a šířku páteřního kanálu. Indikace: RTG nález kostního poranění; neurologická symptomatologie a negativní RTG; při indikaci k CT poraněné hlavy
• MRI: zobrazí dobře ligamentózní poranění, ploténky, míchu a její kořeny. Indikace při neurologické symptomatologii, kterou ne

Okno do konzervativní léčby

Indikace: distorze, stabilní zlomeniny typu A

Podle typu poranění 8 – 12 týdnů. Poté vždy kontrola stability na dynamických RTG snímcích. Pokud prokáží nestabilitu, je třeba operovat.

1. Měkký Schanzův límec: distorze, zlomeniny A0
2. Tvrdý límec Philadelphia: nevýznamné kompresní fraktury či nedislokované fr. kloubních výběžků krčních obratlů
3. Cervikothorakální ortéza: stabilní poranění Th1-Th5 
4. Halo fixace: do kalvy monokortikálně zavedené 4 piny spojené tyčemi s hrudní vestou. Umožňuje zavřenou repozici a fixaci krční páteře
   • Indikace: urgentní repozice dislokovaných poranění horní krční páteře, většinou dočasné před definitivní syntézou. Nebo pooperační stabilizace po resekcích pro tumor/infekt, po artrodéze.
5. Jewet korzet: tříbodový korzet (opírá se o sternum, symfýzu a bedra) držící páteř v hyperextenzi.
   • pro stabilní poranění Th6 – L3 (A2,A3,A4)
   • umožňuje okamžitou mobilizaci, sed, izometrické cvičení zádového svalstva, cvičení dolních končetin.

Klasifikace

Poranění horní krční páteře (C0 – C2) má vlastní klasifikace z důvodu anatomických  biomechanických odlišností – viz níže kapitola o krční páteři.
Od C3 distálně se ujala AO klasifikace, která se odvíjí od teorie dvou sloupců.

Základní typy zlomenin jsou tři: A, B a C.

A = vertikálně kompresní typ: komprese předního sloupce, zadní bez porušení

A0 – zlomeniny výběžků
Léčba: konzervativní – analgetika, vertikalizace, rehabilitace

A1 – impakce, prolomení jedné z krycích desek bez zásahu do zadní hrany těla.
Léčba:

• konzervativní: Gardnerův úhel < 20° (viz obr. b: úhel svírající kolmice na rovinu dolní krycí postiženého obratle a rovinu horní krycí ploténky obratle kraniálního) – časná vertikalizace o podpažních berlích s odlehčením tíhy nad obratlem, omezení sedu na minimum.
• operační: Gardner > 20° nebo progredující, zlomenina 3 a více obratlů, současná fraktura sterna

A2 – split. štěpné zlomeniny 
Léčba: vždy doplnit MRI

• pokud je do zlomeniny herniována ploténka, tak je třeba operovat
• jinak konzervativně

A3 a A4 – burst – tříštivé zlomeniny s prolomením zadní hrany a vyklenutím fragmentu do míšního kanálu
Léčba: 

• konzervativně: Gardner < 20°
• operačně: Gardner > 20°, stenóza kanálu > 50%, neurologický deficit

B = flekčně-extenční typ: léčba vždy operační

B1 – kostní poranění zadního pilíře distrakcí +  současná komprese těla obratle, tzv. Chanceho zlomenina, čistě transoseální

B2 – ligamentózní poranění zadního pilíře distrakcí + tělo obratle současnou kompresí.
B1 a B2 bývají typicky spojovány s hyperflexí páteře daného čelním nárazem při autonehodě s bezpečnostním pásem překlenujícím pouze oblast pánve (seat belt injuries). Páteř je nestabilní ve flexi.

B3 – distrakční (hyperextenční) poranění předního pilíře s poraněním pouze ploténky nebo ploténky i těla obratle, zadní pilíř neporušen. Bývá u pacientů s m. Bechtěrev.

C = rotační typ: léčba vždy operační

poranění předního i zadního sloupce s nestabilitou páteře v jakékoliv rovině ( 90% má neurologické postižení)

Terapie

Přednemocniční péče

Alfou a omegou je protekce páteře u pacientů po úrazu po celou dobu poskytování první pomocí a transportu. Důvodem je zamezit sekundárnímu poškození míchy.

Obecně platí, že pokud raněný má GCS 15, má zachovalou volní motoriku a plné kožní čití, nemá nestabilní poranění páteře a nepotřebuje tedy její protekci (takže takového pacienta se nemusíme bát vyprostit z nabouraného auta). Jakmile ovšem jedna z výše uvedené triády u zraněného chybí, je třeba důsledně chránit páteř do vyloučení jejího traumatu, a jediný správný způsob je :

•  spine-board + krční Philadelphia límec + head-bloky; překládání manévrem log-roll (viz kapitola polytrauma). 
• Jakékoliv poranění páteře nad úrovní C6 může vést k částečné či úplné ztrátě respiračních funkcí. Jakékoliv pochybnosti o adekvátní ventilaci by měly vést k intubaci ještě před transportem.
•  Další prevencí sekundárního poškození je podávání kyslíku polomaskou, v případě hypotenze i.v. podání krystaloidů, ev. atropin a vazopresory při neurogenním šoku.
•  Není žádný důkaz o tom, že by podání kortikoidů (antiedematózní léčba) bránilo sekundárnímu postižení míchy nebo že by zlepšilo výsledný neurologický nález .

Cave: Pacient s plegií by neměl setrvávat na spine-boardu > 2 hodiny z důvodu vyššího rizika dekubitů.
Pacienti s poraněním páteře mají riziko atonie močového měchýře a potřebují zavést močový katétr.

Nemocniční léčba

Obecně: 

• konzervativně řešíme stabilní zlomeniny typu A bez neurologické symptomatologie. Viz výše.
• operujeme všechny ostatní; tedy nestabilní zlomeniny typu A, všechny B a všechny C. Operujeme všechny s neurologickým deficitem.

Operační léčba má 4 cíle: 

1. dekomprese míchy
   • při neurologickém postižení, při MRI prokázaném útlaku míchy fragmentem, diskem nebo hematomem
   • přímá dekomprese laminektomií nebo extrakcí dislokované struktury
   • nepřímá dekomprese ligamentotaxí
2. repozice
3. stabilizace páteře
4. zahájení časné rehabilitace

Načasování:

• Neurologický deficit – do 6 hodin
• Mechanické nestabilní poranění – do 24 hodin

Operační výkony:

• transpedikulární stabilizace a dekyfotizace
  •  nepřímá repozice pomocí ligamentotaxe – vnitřní fixátor je zaveden do těl sousedních zdravých obratlů transpedikulárně; pomoc tyčí je prováděna repozice; zamknutím fixátoru docílíme i stabilizace.
• posterolaterální déza
  • transpedikulární stabilizace s vložením kostních štěpů mezi fixátor a obratle
  • stabilizace A3, B2 a B3
• laminektomie
  • přetnutí obou lamin a vyjmutí i se spinozním výběžkem za účelem dekomprese míšního kanálu
• vertebroplastika + kyfoplastika
  • dekyfotizace osteoporotických A1 zlomenin do 6 týdnů od úrazu
  • pod RTG kontrolou vpravení kanyly transpedikulárně do obratlového těla, dekyfotizace nafouknutím balónku a pak vyplnění cementem
  • umožní rychlou mobilizaci, bohužel bolesti se do roku často vrací

• hemi/korpektomie + náhrada obratlového těla kostním štěpem nebo klecí + kostním štěpem, stabilizace z předního přístupu (zlomeniny A2) nebo předního i zadního (A3 a A4). Kostní fúze trvá 3 měsíce, ale pacient se vertikalizuje o podpažních holích od druhého dne.

Operační přístupy k torakolumbální páteři

• zadní
  • až 90% výkonů, vlastně všechny kromě hemi/korpektomií
• přední
  • izolovaně jen fraktury A2
  • v kombinaci se zadním řešíme fraktury A3, A4 – hemi/korpektomie a náhrada těla
  • oblast hrudní páteře z minitorakotomie
  • oblast bederní páteře z minilumbotomie

Poranění krční páteře

Víte, co znamená pokyn “zlom vaz”? Původně výraz směřoval ke katovské zlomenině 2. krčního obratle. Nyní se pod tímto přáním skrývá jakékoliv poranění od okciputu po C2.

40% poranění se odehrává v oblasti C1-C2 (tzv. horní krční páteř), typické u seniorů při pádu na obličej s dorziflexí krční páteře. Obratle zde mají unikátní strukturu a bohužel klasifikace jsou zde také unikátní a liší se od klasifikace poranění zbytku páteře (viz výše)

60% mezi C3 a Th1 (dolní krční páteř), častěji u mladých lidí.

Po poranění horní krční páteře zemře na místě nehody až 40% raněných, drtivá většina přeživších však nemá primární neurologický deficit. Naším cílem je zamezit tomu sekundárnímu (viz výše uvedené primární ošetření)

1. Zlomeniny okcipitálních kondylů (C0)

• axiální pády na hlavu nebo bočná komprese lebky
• klince dominuje poranění hlavy, komoce, někdy bolesti šíje
• diagnostika pomocí CT
• klasifikace:
  • fissura baze lební zasahující do kondylu
  • cirkulární fraktura baze kolem foramen magnum
  • komprese kondylu
  • avulze kondylu
  • terapie:
    • stabilní zlomeniny – tvrdý krční límec
    • zlomeniny s atlantookcipitální nestabilitou – dorzální okcipitocervikální déza (viz obr.) nebo halo vesta

2. Atlantookcipitální dislokace (C0-C1)

• vzácná často smrtelná poranění sražených chodců, cyklistů, motorkářů
• přeživší mohou mít minimální obtíže
• hyperextenze krční páteře
• klasifikace dle dislokace okciputu vůči páteři:
  • ventrální, laterální, dorzální, longitudinální
  • léčba vždy okcipitocervikální dézou

3. Zlomeniny atlasu (C1)

• až 70% kombinováno s poraněním C2
• RTG i v transorální projekci, poté CT a MRI k vizualizaci lig. transversum atlantis
• klasifikace dle Gehweilera:
  • I. zlomenina předního oblouku (avulze tahem svalů)
  • II. zadního oblouku (avulze)
  • III. předního i zadního oblouku = Jeffersonova zlomenina (axiální násilí přes lebku, obr. A)
  • IV. zlomenina massa lateralis
  • V. zlomenina processus transversus
  • léčba: 
  • stabilní zlomeniny I.-V. bez poranění ligamenta: límec na 6 – 8 týdnů
  • nestabilní varianty s poraněním ligamenta: fixace šrouby C1-C2 dle Magerla (obr. B) nebo dle Harmse (obr. C)

4. Atlantoaxiální nestabilita (C1-C2)

• relativně časté poranění u dětí, velmi častá míšní symptomatologie
• CT a následně MRI k vizualizace lig. transversum atlantis
• klasifikace:
• rotace atlasu kolem dentu, ligamentum neporušeno – menší trauma, svalový spasmus
  • dislokace atlasu dopředu, dozadu nebo distrakce axiálně, ligamentum roztrženo – vysoká energie a závažné poranění
  • léčba:
  • v prvním případě zavřená repozice a halo trakce
  • v druhém případě vždy C1-C2 fúze dle Harmse nebo Magerla

5. Zlomenina dens axis

• 50% zlomenin C2, nejčastější izolovaná fr. krční páteře u seniorů
• klasifikace dle D´Alonza a Andersona:
  • I. odlomený apex, vzácné
  • II. zlomenina v oblasti krčku, dost nestabilní
  • III. zlomenina běžící přes tělo C2
• léčba: 
  • – I. – měkký límec
  • – II. – přímá komprese dvěma šrouby
  • – III – komprese šrouby při dislokaci, jinak tvrdý límec

6. Zlomeniny těla C2

• Katovská zlomenina (25%)
  • vlivem hyperextenze a komprese na zadním pilíři dochází k odlomení těla C2 od zbytku obratle s nebo bez poranění ploténky C2/C3 – nutno ozřejmit na MRI
  • klasické poranění oběšenců s katovským uzlem pod bradou, nyní spíše při čelním nárazu řidiče hlavou o přední sklo
• klasifikace dle Effendiho:
  • I. fraktura bez dislokace C2 proti C3, stabilní
  • II. dislokace těla C2 vpřed vůči C3, ploténka poraněna
  • III. dislokace vpřed > 50% + luxace kloubů C2/C3, vysoce nestabilní
• léčba:
  • I. typ: tvrdý límec nebo halo vesta
  • II. a III. typ: vždy operace – vyjmutí disku, vložení štěpu a přemostění dlahou 
• ostatní zlomeniny těla C2
  • vzácné
  • Benzel rozlišuje dle CT průběh lomné linie ve frontální, sagitální nebo transverzální rovině
  • většina z nich je stabilní a léčí se tvrdým límcem
  • nestabilní se fixují dle Magerla k C1

7. Poranění dolní krční páteře (C3-C7)

• většina poranění je způsobena flexí a je typická pro mladé lidi v produktivním věku
• stran příčiny je nyní v kurzu při zahradní párty skákání po hlavě do mělkého bazénu
• v 75% je přítomna míšní symptomatologie útlakem z předního sloupce – kvadruplegie, při poranění nad C4 též výpadek inervace bránice s následným udušením (pentaplegie)
• Klasifikace a principy léčby jsou stejné jako u kaudálního zbytku páteře (viz výše)
• většina operací se odehrává z předního přístupu, ze kterého jsme schopni dekomprimovat míchu, vyjmout tělo nebo ploténku, vpravit kostní štěp nebo klec a přemostit to všechno dlahou.
• zadní přístup jen výjimečně a to v kombinaci s předním při neúspěšné dekompresi zepředu, u extra nestabilních zlomenin, u hyperextenčních zlomenin nebo při m. Bechtěrev

Guidelines pro screening raněných se suspekcí na poranění páteře (ATLS)

C – páteř:

• Paraplegie/kvadruplegie je jasnou známkou nestabilního poranění
• Pacient s GCS 15 bez neurologického nálezu (plná volní motorika a bez výpadku kožní citlivosti) a bez bolesti šíje:
  • nech pacienta ležet a prohmatej prsty krční páteř
  • pokud není bolestivost, vyzvi jej k úklonu hlavy na obě strany (bez pomoci!!!)
  • pokud není bolestivost, vyzvi jej k aktivní flexi a extenzi
  • pokud ani to nebolí, tak pacient nepotřebuje krční límec ani RTG C-páteře
• Pacient s GCS 15 bez neurologického nálezu a s bolestmi šíje:
  • měl by mít CT od okcipitální oblasti po Th1
  • pokud není k dispozici, tak RTG v AP, laterální a transorální projekci
  • pokud jsou snímky normální, tak krční límec nepotřebuje
• Pacient s alterovaným vědomím: vždy CT či RTG
  • pokud je radionález normální a má krční límec, tak límec snímáme až po vyšetření neurologem nebo neurochirurgem

Th a L – páteř:

• Paraplegie nebo ztráta kožní citlivosti na hrudníku a břiše jsou známkou nestabilního poranění
• Pacient s GCS 15 bez neurologického nálezu a bez bolesti při Th či L páteři:
  • není-li palpační bolestivost spinálních výběžků, ani hematom, tak RTG nepotřebuje
• Jestliže je páteř palpačně bolestivá nebo je alterováno vědomí nebo má neurologický deficit: 
  • vždy RTG Th a L páteře ve dvou projekcích
  • CT oblastí suspektních na RTG

Ve všech případech se suspekcí či potvrzeným poraněním páteře by měl být konzultován neurolog či neurochirurg.

Whiplash syndrom

Syndrom prásknutí bičem. Jedná se akceleračně-decelerační poranění krční páteře. Typické zranění dopravních nehod, kdy při zadním nárazu dochází k hyperextenzi krční páteře člena posádky s následnou hyperflexí (umocněnou nárazem auta do překážky před tímto autem). Whiplash může vést ke kostnímu i měkkotkáňovému poranění a dělí se dle kliniky na 3 stupně:

• I.- bolesti a pocit ztuhnutí šíje bez dalšího fyzikální nálezu
• II. – omezení rozsahu hybnosti C-páteře a palp. bolestivost šíjových svalů
• III. – neurologický deficit: omezeně výbavné reflexy, svalová slabost paží, výpadky kožní sensitivity, radikulární dráždění

Mezi příznaky může patřit závrať, oslabení sluchu, tinnitus, bolesti hlavy nebo i krátkodobá porucha paměti.
V 90% klinické známky whiplash syndromu vymizí do 6 měsíců

Diagnostika: anamnéza, subj. obtíže, omezená hybnost krční páteře, bolestivost šíjových i předních krčních svalů, RTG nález vyrovnané krční lordózy, avulze spondylofytu či spinosního výběžku; MRI s ev. nálezem protruze disku a komprese nervového kořene.

Léčba:

1. stupeň: žádná omezení, žádné léky, plný návrat do života
2. stupeň: nesteroidní antirevmatika a klidový režim na týden
3. stupeň: McKenzie techniky cestou fyzioterapeuta, poté domácí cvičení, nesteroidní antirevmatika + myorelaxans.

Při trvání obtíží > 3 měsíce zvážit podání anxiolytik nebo antidepresiv. Trvající radikulární syndrom je indikací k resekci ploténky a meziobratlové fúzi.

Traumatické poranění míchy

Příčinou je zlomenina obratle nebo vazivové poranění nebo luxace intervertebrálních kloubů nebo herniace disku, čemuž statisticky předchází nejvíce dopravní nehody, pády a sportovní úrazy.

Klasifikace míšní léze:

1. Podobně jako poranění mozkových neuronů rozdělujeme:
   • primární poranění okamžikem úrazu, neovlivnitelné léčbou
     • komoce (bez anatomického korelátu, obraz míšního šoku, odezní do 3 dnů)
     • kontuze
     • lacerace
   • sekundární, progredující v hodinách po úrazu, ovlivnitelné léčbou
     • nedostatečná oxygenace/hypoperfúze
     • komprese narůstajícím hematomem nebo otokem nebo posunem kostního fragmentu/obratle/ploténky
2. dle rozsahu léze
   • Kompletní míšní léze: kompletní ztráta volní motoriky (plegie) a všech kvalit citlivosti pod místem léze, včetně poruchy funkce močového měchýře a análního svěrače. Je spojena se závažným poraněním páteře, výrazným zúžením páteřního kanálu kostními úlomky nebo dislokací obratlů. Naděje na restituci minimální.
   • inkompletní míšní léze: částečné zachování hybnosti (paréza) a/nebo poruchy čití pod úrovní léze nebo zachování sakrálních reflexů. Může mít projev v rámci různých syndromů:
     • Syndrom přední míšní léze: poranění předních dvou třetin míchy způsobené tlakem kostních fragmentů a přerušením cévního zásobení cestou a. spinalis anterior. Může být u A3/A4 zlomenin. Kompletní ztráta motoriky a kožního čití pod úrovní léze, propriocepce a hluboké čití je zachováno. Nejhorší prognóza ze všech míšních syndromů.
     • Syndrom centrální míšní léze: nejčastější míšní syndrom, vázán na hyperextenční poranění (typicky u degenerované krční páteře seniorů). Nastává chabá paréza horních končetin (+ ztráta čití bolesti a teploty) a spastická paréza dolních končetin.
     • Brownův-Séquardův syndrom: léze pravé nebo levé poloviny míchy. Nejčastěji výsledek penetrujícího poranění, jednostranné fraktury kloubní facety nebo luxace intervertebrálního kloubu. Ztráta volní motoriky na ipsilaterální straně a ztráta vnímání bolesti a teploty na kontralaterální straně. Prognóza je dobrá, 90% šance na uzdravení. 
     • Syndrom zadní míšní léze: velmi vzácné. Může navazovat na poranění PLC nebo na penetrující poranění.
     • Syndrom cauda equina: Močová retence je znak číslo jedna! Může být přítomna anestezie oblasti hráze a snížení tonus řitního svěrače.

Neurogenní šok: léze míchy v úrovní C či horní Th páteře může  způsobit paralýzu sympatiku. Raněný má bradykardii, hypotenzi a teplá akra (na rozdíl od hypovolemického šoku). Potřebuje atropin a i.v. krystaloidy. Pokud se TK nenormalizuje, přidáme noradrenalin.

Spinální šok: transientní stav s kompletní ztrátou svalového tonu, čití a reflexů. Trofické a vegetativní poruchy se sklonem k paralytickému ileu a tvorbě dekubitů. Nastává při kompletní i nekompletní lézi míšní. K restituci stavu dochází i po několika týdnech.

3. dle výšky léze
   • diagnostikuje se dle úrovně výpadku sensitivity (dermatomy) a volní motoriky (myotomy)
   • vzhledem k tomu, že mícha přestala růst za vývoje dříve než páteř a její konec je v úrovni obratlů L1/L2, je potřeba myslet na Chiapultovo pravidlo, které popisuje kraniální posun míšních segmentů oproti páteřním:
   • dolní C-páteř = míšní segment + 1
   • horní Th-páteř = míšní segment + 2
   • dolní Th-páteř = míšní segment + 3
   • Th11 = míšní segment L5
   • Th12 = míšní segmenty S1-S5
   • pokud tedy například vyšetříme výpadek kožního čití od od pupku distálně, znamená to poranění míšního segmentu Th10. Poranění páteře však očekáváme mezi Th7 a Th10.
   • C1-C4 = pentaplegie s obrnou dýchání
   • C5-C8 = kvadruplegie (na horních končetinách chabá), porucha čití
   • Th páteř = paraplegie, porucha čití distální poloviny trupu a dolních končetiny
   • L páteř = část funkce na dolních končetinách zachována
   • S páteř = porucha čití perianálně, atonie močového měchýře a análního svěrače

---

VYPRACOVÁVANÁ TÉMATA Z TRAUMATOLOGIE:

• 01. Úraz. Mechanismy vzniku, charakteristika a prevence (ver. 2024)
• 02. Klasifikace zlomenin dlouhých kostí (ver. 2024)
• 03. Operační léčba zlomenin, indikace k operaci, druhy osteosyntéz a náhrad. (ver. 2024)
• 04. Konzervativní (neoperační) léčba zlomenin. (ver. 2024)
• 05. Komplikace zlomenin, poruchy hojení, infekce, Sudeckův syndrom a Volkmannova ischemická kontraktura (ver. 2024)
• 06. Kompartmentový syndrom (ver. 2024)
• 07. Poranění měkkých tkání – kůže, podkoží, svaly, šlachy, vazy (ver. 2024)
• 08. Bodná a střelná poranění (ver. 2024)
• 09. Principy léčení otevřených zlomenin, klasifikace (ver. 2024)
• 10. Polytrauma, klasifikace, timing léčebných postupů (ver. 2024)
• 11. Charakteristika dětských zlomenin a principy léčení (ver. 2024)
• 12. Poranění kloubů, vymknutí kloubů (ver. 2024)
• 13. Zlomeniny páteře, klasifikace, diagnostika, léčba (ver. 2024)
• 14. Poranění pánve (ver. 2024)
• 15. Kraniocerebrální poranění (ver. 2024)
• 16. Orofaciální poranění (ver. 2024)
• 17. Poranění hrudníku (ver. 2024)
• 18. Úrazové hemoperitoneum (ver. 2024)
• 19. Poranění sleziny a jater (ver. 2024)
• 20. Zlomeniny lopatky (ver. 2024)
• 21. Zlomeniny klíční kosti a poranění akromioklavikulárního kloubu (ver. 2024)
• 22. Vymknutí ramenního kloubu (ver. 2024)
• 23. Zlomeniny horního konce pažní kosti (ver. 2024)
• 24. Zlomeniny diafýzy pažní kosti (ver. 2024)
• 25. Zlomeniny distálního konce pažní kosti (ver. 2024)
• 26. Luxace loketního kloubu (ver. 2024)
• 27. Zlomeniny okovce loketní kosti (ver. 2024)
• 28. Zlomeniny a vymknutí horního konce vřetenní kosti (ver. 2024)
• 29. Diafyzární zlomeniny předloktí (ver. 2024)
• 30. Zlomeniny distálního konce vřetenní kosti (ver. 2024)
• 31. Zlomeniny a luxace karpálních kostí (ver. 2024)
• 32. Zlomeniny kostí záprstních a článků prstů (ver. 2024)
• 33. Klasifikace a léčba zlomenin horního konce stehenní kosti (ver. 2024)
• 34. Zlomeniny diafýzy stehenní kosti (ver. 2024)
• 35. Zlomeniny dolního konce stehenní kosti (ver. 2024)
• 36. Poranění extenzorového aparátu kolena (VER. 2024)
• 37. Poranění měkkého kolena (ver. 2024)
• 38. Zlomenina horního konce holenní kosti (ver. 2024)
• 39. Zlomeniny diafýzy holenní kosti (ver. 2024)
• 40. Akutní poranění Achillovy šlachy (ver. 2024)
• 41. Zlomeniny kotníků a poranění vazů hlezenního kloubu (ver. 2024)
• 42. Zlomeniny patní kosti (ver. 2024)
• 43. Zlomeniny nártních kostí a článků prstů (ver. 2024)
• 44. Popáleniny (ver. 2024)
• 45. Hromadné neštěstí, zásady etapového dělení, systém START (ver. 2024)
• 46. Soudobá válečná poranění (ver. 2024)