29. Tracheostomie, koniopunkce (rev. 2026)

Prope

Níže zpracovaná témata z chirurgické propedeutiky mají sloužit jako podklad ke zkušebním otázkám z předmětu chirurgická propedeutika pro 3. ročník všeobecného lékařství 1.LF UK.
Je možné je využít i ke studiu obdobných témat z obecné chirurgie ke státní zkoušce z chirurgie v 6. ročníku studia. Nenahrazují však studium oficiálních doporučených učebnic oboru chirurgie.

Otázky jsou zpracovány se snahou o maximální použitelnost v praxi, o porozumění základním pojmům oboru a vůbec definování těchto pojmů a jejich základní klasifikaci.
Řadu témat (chirurgická sutura, obvazování, operační technika…) je nutné k plnému pochopení a prožití doplnit vlastní praxí na stážích a operačních sálech, popř. zhlédnutím výukových videozáznamů (websurg, SAGES, youtube a dalších). Denní praxe přináší i řadu sporných momentů, kde je nutné kromě spolehnutí na vlastní zkušenosti především se obracet na aktuální guidelines (např. web ww.uptodate.com). Navíc propedeutika je jen jakýmsi úvodem do oboru, proto může vypadat hodně teoretická - nakonec plného jejího pochopení dosáhnete stejně až po absolvování chirurgie speciální.

Vypracoval: MUDr. Jan Pastor
Editor: MUDr. Kristian Chrz



Tracheostomie – chirurgický výkon (nebo stav po něm), kdy je průdušnice uměle vyústěna na povrch těla, cílem je zajistění průchodnosti dýchacích cest a umožnění ventilace (spontánní nebo s pomocí přístroje – UPV), může být trvalá nebo dočasná  

  • – zajištění či zprůchodnění dýchacích cest je možné: 
    • 1. endotracheální intubací (orální, nazální)  
    • 2. vytvořením stomie (tracheostomie, laryngostomie)  
  • – tracheostomie může být: 
    • operační (otevření průdušnice řezem = tracheotomie – zavedením ETK se z ní stane tracheostomie) 
    • punkční – PDT (punkční dilatační tracheostomie)  

Koniotomie (popř. koniopunkce) – protětí (popř. punkce skrze) lig. conicum (= membrana cricothyroidea, nikoli conus elasticus – laterálněji) – výsledkem je laryngostomie  

  • v případě potřeby akutního zajištění dýchacích cest je metodou volby endotracheální intubace, při její nemožnosti se provádí koniotomie nebo koniopunkce, tracheostomie je prováděna až následně, jsou-li pro ní indikace 

indikace tracheostomie 

  • 1. obstrukce dýchacích cest – nádory, těžká traumata hlavy a krku, zánětlivé otoky krku (řešené spíše pooperační stavy – ORL a stomatochirurgické výkony, paréza rozvěračů hlasivek (oboustranná léze n. laryngeus recurrens), cizí tělesa v hrtanu 
  • 2. dlouhodobá umělá plicní ventilace (je-li intubace delší než 7-10 dní – hrozí vznik postintubační stenosy trachey tlakem balonku endotracheální kanyly)  
  • 3. zajištění dýchacích cest bez nutnosti ventilační podpory – poruchy vědomí s nedostatečnou schopností toalety dýchacích cest 
  • u nemocných s potřebou dlouhodobé umělé plicní ventilace bývá tracheostomie prováděna mezi 7 – 10 dnem (předtím je pacient zaintubován), kdy hrozí poškození laryngu při intubaci 

provedení chirurgické tracheostomie 

  • horizontální řez uprostřed vzdálenosti prstenčité chrupavky a horního okraje sterna 
  • protnutí podkoží a platysmatu, povrchové krční fascie  
  • podélné protnutí linea alba colli (část středního listu krční fascie mezi infrahyoidními svaly) 
  • přerušení isthmu štítné žlázy 
  • incize přední stěny průdušnice (nepřerušujeme 1. tracheální prstenec a ne více jak 2 prstence najednou, řez např. ve tvaru H) 
  • anestéziolog vytahuje endotracheální kanylu a chirurg současně zavádí kanylu tracheostomickou do otvoru v průdušnici  
  • fixace kanyly a sutura rány 
  • teoreticky je tracheostomie rozdělována na horní (nad isthmem štítné žlázy), střední (v úrovni isthmu po jeho přerušení – nejčastější) a dolní (pod isthmem) 
  • anatomické struktury které mohou stát v cestě tracheostomii – lobus pyramidalis štítné žlázy, žilní plexus thyroideus impar, arteria thyroidea ima, velké cévy v horní hrudní apertuře (vv. brachiocephalicae a jejich přítoky, tepny odstupující z oblouku aorty)  
  • pozdní komplikací tracheostomie (stejně jako dlouhodobé intubace) je vznik dekubitu tlakem nafouklého balonku zevnitř trachey – vzniká tracheomalacie, stenóza dýchacích cest (posttracheostomická/post-intubační, klinicky typicky dušnost s inspiračním stridorem), v krajním případě tracheo-esofageální píštěl  

koniotomie 

  • protětí lig. cricothyroideum (lig. conicum) 
  • je indikována až jako poslední možnost urgentního zajištění dýchacích cest a musí být co nejdříve nahrazena tracheostomií (se sešitím lig. conicum bez zanoření stehů do lumina dýchacích cest), je vysoké riziko stenóz hrtanu, není vhodná u dětí, kde má přednost koniopunkce 

VYPRACOVANÁ TÉMATA Z CHIRURGICKÉ PROPEDEUTIKY:

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*