16. Základy infúzní terapie (rev. 2026)

15.3.2026 Langenbeck 3. ročník, Chirurgická propedeutika 0
prope

Níže zpracovaná témata z chirurgické propedeutiky mají sloužit jako podklad ke zkušebním otázkám z předmětu chirurgická propedeutika pro 3. ročník všeobecného lékařství 1.LF UK.
Je možné je využít i ke studiu obdobných témat z obecné chirurgie ke státní zkoušce z chirurgie v 6. ročníku studia. Nenahrazují však studium oficiálních doporučených učebnic oboru chirurgie.

Otázky jsou zpracovány se snahou o maximální použitelnost v praxi, o porozumění základním pojmům oboru a vůbec definování těchto pojmů a jejich základní klasifikaci.
Řadu témat (chirurgická sutura, obvazování, operační technika…) je nutné k plnému pochopení a prožití doplnit vlastní praxí na stážích a operačních sálech, popř. zhlédnutím výukových videozáznamů (websurg, SAGES, youtube a dalších). Denní praxe přináší i řadu sporných momentů, kde je nutné kromě spolehnutí na vlastní zkušenosti především se obracet na aktuální guidelines (např. web ww.uptodate.com). Navíc propedeutika je jen jakýmsi úvodem do oboru, proto může vypadat hodně teoretická - nakonec plného jejího pochopení dosáhnete stejně až po absolvování chirurgie speciální.

Vypracoval: MUDr. Jan Pastor
Editor: MUDr. Kristian Chrz


  • infúze – podání většího množství tekutiny do organismu parenterální cestou (intravenózně, intraarterielně, subkutánně, intraoseálně)
  • podání do periferní nebo centrální žíly
  • aplikace infúzními sety:
    • a.    „nechat vykapat“ – hrubé nastavení rychlosti (např. 100 ml/hod nebo 20 kapek/min) 1 ml = 20 kapek
    • b.    infúzní pumpa – nastavení přesné rychlosti, pro větší objemy
    • c.    lineární dávkovač – stříkačky 20 nebo 50 ml, přesná rychlost (ml/hod)               

Indikace

  1. terapeutické
    • doplnění cirkulujícího objemu tekutin
    • udržení nebo vyrovnání vodní a elektrolytové rovnováhy
    • zajištění energetických potřeb organismu při omezeném p.o. příjmu (dodání živin – sacharidy, tuky, aminokyseliny)
    • podání léků (ATB, cytostatika…)
  2. diagnostické
    • podání kontrastní látky k zobrazovacím vyšetřením (RTG, CT, MRI…)

Infúzní roztoky

  • základem voda (sterilní apyrogenní)
  • dle tonicity jsou roztoky hypo-, izo- a hypertonické (ve srovnání s osmolalitou plazmy 275 – 295 mosmol/l)
  • rozdělení infúzních roztoků:
  1. krystaloidy
    • bilancující roztoky (blíží se složením ECT – úprava ztrát tekutin) – FR, Ringer, Hartmann…
    • korektivní roztoky (krytí ztrát elektrolytů) – KCl, NaCl, CaCl2, MgSO4…
  2. koloidy
    • plazmasubstituenty – stejný onkotický tlak jako má plazma (cca 300 mosmol/l)
    • plazmaexpandery – vyšší onkotický tlak než plazma (kolem 2400 mosmol/l, nasávají tekutinu
    • extravaskulárního prostoru)
  3. roztoky pro parenterální výživu
  4. osmoticky působící roztoky

Krystaloidní roztoky

  • roztoky minerálů a nízkomolekulárních sacharidů
  • přecházejí cévní stěnou (v cévním řečišti z nich zůstává cca 1/3-1/4)
  • ve srovnání s plazmou hypo-, izo- a hypertonické :
    • hypotonické – F1/2, R1/2 apod.
    • izotonické – fyziologický roztok F1/1, Ringer R1/1, Hartmann H1/1, Darrow D1/1, 5% glukóza
    • hypertonické – 10, 20 a 40% glukóza, 10 a 20% mannitol
  • krystaloidy působí acidifikačně (fyziologický a Ringerův roztok) nebo alkalizačně (Hartmann, Darrow)
  • roztoky k úhradě elektrolytů a korekci ABR:
    • 5,85% nebo 10% NaCl
    • 7,45% KCl
    • 10% MgSO4
    • 10% Ca-gluconicum
    • 10% NaHCO3
    • 5,35% NH4Cl

Fyziologický roztok

  • 9 g NaCl /1000 ml vody (0,9 % roztok NaCl) – izotonický roztok (154 mmol Na, 154 mmol Cl)
  • mírně acidifikující (předávkování – hyperchloremická acidóza)
  • indikace – hypovolemie s hyponatremií, hypochloremií a metabolickou alkalosou

Ringer laktát

  • fyziologičtější než 0,9% NaCl (méně Cl)
  • indikace – hypovolemie (předoperační příprava u ztrát tekutin GITem)

5% roztok glukózy

  • hypotonický – indikace při hyperosmolaritě plazmy a hypernatremii

Plasmalyte, Isolyte

  • složením je nejblíže plazmě (140 mmol Na, 5 mmol K, dále Cl, Mg, 295 mosmol/l), pH 7,4

7,45 % roztok KCl

  • jednomolový korekční roztok (v 1 ml je 1 mmol K a 1 mmol Cl), nelze podat neředěný do periferní žily (v lineárním dávkovači pouze do CŽK, do periferie se musí naředit např. ve fyziologickém roztoku – 40 ml 7,45% KCl ad 1000 ml F1/1 dá roztok o koncentraci 40 mmol/l)
  • do periferní žíly maximální koncentrace 40 mmol/l, maximální denní dávka K je 200 mmol, hodinová 20 mmol

Koloidní roztoky

  • přirozené – 5%, 20% albumin, ČMP
  • umělé
    • a.    (dextrany, rheodextrany)
    • b.    deriváty želatiny (Haemacel, Gelafusine, Gelifundol, Gelifundin)
    • c.    deriváty škrobu (hydroxyethylškrob – HAES, Tetraspan, Voluven)
  • plazmasubstituenty (HAES, Tetraspan, Voluven, Gelafusine, Gelifundol)
  • plazmaexpandery (Tensiton, hyperHAES, 20% albumin)
  • molekuly neprocházejí přes cévní stěnu (zůstávají v oběhu a vážou na sebe vodu), delší setrvání v krevním řečišti, plazmaexpandery mají vyšší onkotický tlak než plazma – nasávají tekutinu z intersticia a zvětšují náplň krevního řečiště (větší objemový efekt než je podané množství)
  • dextrany – vysokomolekulové polysacharidy, hyperonkotické, vysoká viskostia (zlepšují rheologické vlastnosti krve a zlepšují mikrocirkulaci), povlékají povrch ery a thr – snižují agregabilitu a adhesivitu (působí antikoagulačně),  můžou působit smrtelné alergické reakce – dnes se už nepoužívají
  • hydroxyethylškrob (HAES/HES) – derivát amylopektinu
  • deriváty želatiny – z kolagenu, neovlivňují krevní srážlivost a funkci ledvin
  • od koloidů je v současnosti velký odklon – dextrany aHAES prakticky nemá využití, jednoznačně kontraindikován v sepsi a obecně při renálním selhání, jedinou indikací by mohla být hypovolémie (vč. popálenin), ale i zde se preferují krystaloidy (podání koloidu pouze při nedostatečném efektu krystaloidů), jediný prakticky využívaný (s úzkým spektrem indikací) je albumin (u popálenin se podává FFP a při neúčinnosti ve smyslu neobnovení diurézy se mění za albumin)
  • obdobně odklon od čerstvě mražené plasmy (ČMP = FFP – Fresh Frosen Plasma) – podání pro hypoalbuminemii je non-lege artis, u hypokoagulací z deplece koagulačních faktorů vč. předávkování Warfarinem je upřednostňován přímo koncentrát faktorů (Prothromplex), nicméně i zde (z důvodu ceny) ji některá pracoviště stále podávají i v této indikaci

Parenterální nutrice

  • jednotlivé složky zvlášť (sacharidy – glukóza, lipidy – Intralipid, aminokyseliny – Nutramin)
  • vaky all-in-one – dle osmolality (koncentrace iontů a živin):
    • do periferní žíly (osmolalita do 500 mosmol/litr) – např. Oliclinomel N4
    • do centrální žíly – např. Oliclinomel N7
  • k vakům se přidávají ještě roztoky stopových prvků (Tracutil) a vitaminů (Cernevit, Multibionta)

Osmoticky účinné roztoky

  • podání vyvolá osmotickou diurézu (působí přestup tekutiny z ICT do ECT, vylučují se glomeruly ale prakticky se neresorbují v tubulech a tak strhávají vodu)
  • roztoky 10-20% Mannitol nebo 40% Sorbitol

Infúzní léčba některých poruch vnitřního prostředí

  • hypo/hyperosmolalita – podání izotonických roztoků
  • hypokalemie – podání 7,45% roztoku KCl do infúze (současně vhodné i MgSO4)
  • hyperkalemie – podání diuretik (Furosemid), infúze glukózy s inzulinem, 10 ml Ca-gluconicum, NaCl, NaHCO3, ionoměniče (Resonium), hemodialýza při K nad 6,0
  • hyponatremie – podání roztoku NaCl (max. zvýšení natremie o 10 mmol Na/24 hod)
  • hypernatremie – naředění 5% glukózou nebo F1/2
  • hypokalcemie – podání 10 – 20 ml Ca-gluconicum nebo CaCl2
  • hyperkalcemie – naředění 5% glukózou, diuretika (Furosemid), kalcitonin, KCl (40 ml ad 1000 ml F1/1), při poruchách rytmu EDTA, hemodialýza při Ca nad 4,5
  • hypomagnesemie – podání 10% MgSO4 (současně sledování a hrazení K a Ca)
  • hypermagnesemie – základní antidotum je Ca ,  dále diuretika, hemodialýza
  • hypoglykemie – 40% glukóza 40 – 80 ml i.v. nebo glukagon 1 mg i.m.
  • hyperglykemie – hydratace F1/1, podání rychle působícího inzulinu i.v.  za kontrol glykemie, korekce acidózy a hypokalemie (glykemii snižovat pomalu během hodin – při rychlém snížení hrozí edem mozku)
  • acidóza – 8,4 % NaHCO3 (1 mmol Na a 1 mmol HCO3 v 1 ml), množství: BD x 0,3 x těl. hm. v kg
  • alkalosa – 5, 35% NH4Cl, množství: BE x 0,3 x těl. hm. v kg (bezpečnější je podání F1/1 nebo R1/1, popř. 10% NaCl)
  • dehydratace:
    • izotonická – podání izotonického roztoku (Plazmalyte, Ringer, Hartmann)
    • hypertonická (nad 300 mosmol/l) – podání hypotonického roztoku (5% glukóza)
    • hypotonická (pod 270 momol/l) – hrazení Na při natremii pod 130 mmol/l (podávání F1/1)
  • hyperhydratace:
    • izotonická – diuretika, omezení přívodu tekutin a natria
    • hypertonická – infúze 5% glukózy bez iontů k odstranění hyperosmorality, diuretika (Furosemid 20 – 40 mg i.v.), hemodialýza
    • hypotonická – diuretika, přívod Na, hemodialýza
  • forsírovaná diuréza (furosemid + infúze fyziol. roztoku nebo glukózy s inzulinem)
  • hemodialýza (indikace – K nad 6,0, Ca nad 4,5, urea nad 35, krea nad 600)

VYPRACOVANÁ TÉMATA Z CHIRURGICKÉ PROPEDEUTIKY:

Související články

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*