31. Zásady cévkování, druhy cévek, NGS, indikace a způsob zavedení (rev. 2026)

Níže zpracovaná témata z chirurgické propedeutiky mají sloužit jako podklad ke zkušebním otázkám z předmětu chirurgická propedeutika pro 3. ročník všeobecného lékařství 1.LF UK.
Je možné je využít i ke studiu obdobných témat z obecné chirurgie ke státní zkoušce z chirurgie v 6. ročníku studia. Nenahrazují však studium oficiálních doporučených učebnic oboru chirurgie.

Otázky jsou zpracovány se snahou o maximální použitelnost v praxi, o porozumění základním pojmům oboru a vůbec definování těchto pojmů a jejich základní klasifikaci.
Řadu témat (chirurgická sutura, obvazování, operační technika…) je nutné k plnému pochopení a prožití doplnit vlastní praxí na stážích a operačních sálech, popř. zhlédnutím výukových videozáznamů (websurg, SAGES, youtube a dalších). Denní praxe přináší i řadu sporných momentů, kde je nutné kromě spolehnutí na vlastní zkušenosti především se obracet na aktuální guidelines (např. web ww.uptodate.com). Navíc propedeutika je jen jakýmsi úvodem do oboru, proto může vypadat hodně teoretická - nakonec plného jejího pochopení dosáhnete stejně až po absolvování chirurgie speciální.

Vypracoval: MUDr. Jan Pastor
Editor: MUDr. Kristian Chrz

---

CÉVKOVÁNÍ 

– zavedení cévky (močového katetru) močovou trubicí do močového měchýře, jednorázové nebo dlouhodobé (permanentní) 

indikace 

• nemůže-li se nemocný sám vymočit (močová retence – hyperplázie prostaty, po operaci) 
• močová inkontinence 
• nutnost přesného sledování diurézy (kritické stavy – šok, pankreatitida…) 
• vyprázdnění močového měchýře před operací (dlouhé výkony, operace v malé pánvi) 
• stavy po operaci močového měchýře, prostaty nebo uretry  
• získání vzorku sterilní moči pro bakteriologické vyšetření 
• posouzení rezidua (kolik moči zůstalo v měchýře po vymočení – dnes se spíše určuje pomocí UZ) 

druhy cévek 

• sterilní katetry z latexu či silikonu (latexové katetry se ucpávají a při dlouhodovém zavedení se musí měnit po 3-4 týdnech, silikonové vydrží déle), na katetru jsou údaje o: 
  • a. průměru (udává se v Charrierech (= French), které značí 1 mm obvodu, tj. 0,33 mm průměru) 1 Ch = 1 F = 0,33 mm, nejčastěji se používají 14-16-18 F 
  • b. objemu balonku napuštěného fyziologickým roztokem nebo vzduchem (nejčastěji 10 ml) 

– druhy cévek: 

• 1. Nélaton – konec cévky je rovný a stejného průměru jako celý katetr (používá se žen) 
• 2. Tiemann – konec cévky je zobákovitě zahnutý a zúžený (používá se u mužů) 
• 3. Pezzer – konec cévky je měchýřkovitý s kloboučkem a postranními otvory, nutný kovový zavaděč 
• 4. Malecot – konec cévky je měchýřkovitý dvou(čtyř)křídlý, nutný kovový zavaděč (mandrén) 
• 5. Foley – permanentní katetr na konci s balonkem, který se plní fyziologickým roztokem 

provedení 

• vždy nutné zachování sterility  
• cévkování žen je sesterský výkon, u mužů zavádí cévku lékař (popř. sestra s certifikovaným kurzem nebo specializací v intenzivní medicíně)  

1. cévkování muže  

• přetažení predkožky, dezinfekce ústí močové trubice 
• aplikace znecitlivujícího gelu (s obsahem mesokainu) na katetr nebo přímo do močové trubice 
• zasunutí katetru do močové trubice (za vyrovnávání zakřivení močové trubice (ležící nemocný – penis nejprve kolmo vzhůru k vyrovnání prepubického zakřivení, pak tah kaudálně k vyrovnání zakřivení retropubického), Tiemannův katetr se zavádí s hrotem katetru směřujícím dopředu a nahoru, tedy ve směru retropubického zakřivení močové trubice 
• zavést tak daleko až se v katetru objeví moč (známka že jsme v měchýři), poté nafouknout balónek (nesmí být bolestivé – v tom případě se nafukuje ještě v uretře) a tahem za katetr fixovat balonek (dosedne na vnitřní ústí uretry a zabrání tak obtékání moči kolem katetru) 
• zpětné přetažení předkožky k zabránění parafimózy 

2. cévkování ženy  

• odlišnost v krátkém a rovném průběhu močové trubice – Nélatonův katetr se zavádí přímo 
• dezinfekce introitu – směrem od uretry k análnímu otvoru 
• při katetrizaci u močové retence je nutné vypouštět moč postupně (frakcionovaně – 250-300 ml á 20 min), aby rychlým poklesem tonu naplněného močového měchýře nedošlo k popraskání cév a hematurii  
• při nemožnosti zacévkovat (např. stenóza uretry) volíme katetry menšího průměru, ev. tužší (jednorázové), krajním případem je provedení punkční epicystostomie (punkce nad sponou a zavedení cévky do močového měchýře preperitoneálně Retziovým prostorem) 

extrakce katetru 

• delší dobu zavedený katetr se nemá vytahovat bez přípravy – močový měchýř se tonizuje postupným uzávěrem (klemováním) katetru na několik hodin, dokud nemocný nezačne pociťovat nutkání na močení, pak se katetr uvolní a po odtoku moči opět zaklemuje 
• močový katetr po sutuře stěny močové trubice nebo močového měchýře se ponechává nejméně 7 dní 

NASOGASTRICKÁ SONDA 

• zavedení NGS do žaludku za účelem výživy, diagnostiky (podávání např. RTG kontrastní látky před zobrazovacím vyšetřením nebo orthográdní přípravy před kolonoskopií) či odsávání žaludečního obsahu (intoxikace, ileózní stavy) 
• zavádění nosem (provedení – pacient v polosedě, během zavádění může polykat vodu – hlavu nezaklánět, zavedeme sondu nosem, edukujeme pacienta že až bude cítit sondu v krku musí polykat a postupně ji zavádíme po polknutí aby peristaltikou klouzala do jícnu – hloubka zavedení cca 50 cm, aspirace žaludečního obsahu – aktivně odsajeme, poté připojíme sběrný sáček na spád), komplikace – zavedení do dýchacích cest nebo stočení sondy v ústech  
• zvláštním typem jsou sondy určené ke kompresi krvácejících jícnových varixů (trojcestná dvoubalonková sonda Sengstaken-Blakemoorova a jednobalonková Nachlassova-Lingtonova)  
• za účelem výživy je výhodnější zavedení sondy nazojejunální (endoskopicky nebo pod skiaskopickou kontrolou) 
• k dlouhodobému zajištění enterální výživy se místo NGS/NJS zavádí gastrostomie/jejunostomie přes břišní stěnu endoskopicky (PEG, PEG/PEJ) nebo chirurgicky (operační gastrostomie nebo nutritivní jejunostomie)  

---

VYPRACOVANÁ TÉMATA Z CHIRURGICKÉ PROPEDEUTIKY:

• 01. Základní předoperační vyšetření (ver. 2026)
• 02. Předoperační příprava (ver. 2026)
• 03. Obecné zásady pooperační péče (ver. 2026)
• 04. Pooperační komplikace respirační a kardiovaskulární (ver. 2026)
• 05. Pooperační komplikace gastrointestinální a močové (ver. 2026)
• 06. Pooperační komplikace ranné (ver. 2026)
• 07. Klinické vyšetření břicha (ver. 2026)
• 08. Paraklinická vyšetření v chirurgii, laboratorní vyšetření, zobrazovací metody (rev. 2026)
• 09. Definice NPB a základní rozdělení (rev. 2026)
• 10. Principy léčby nádorových onemocnění (rev. 2026)
• 11. Onkologická léčba (rev. 2026)
• 12. Celkové znecitlivění (rev. 2026)
• 13. Místní znecitlivění (rev. 2026)
• 14. Zajištění žilních vstupů, způsoby aplikace léků (rev. 2026)
• 15. Způsob aplikace léků (rev. 2026)
• 16. Základy infúzní terapie (rev. 2026)
• 17. Základy transfúze, indikace, způsob provedení, komplikace (rev. 2026)
• 18. Antisepse, asepse, dezinfekce, sterilizace (rev. 2026) 
• 19. Nekrotizující a nenekrotizující infekce (rev. 2026)
• 20. Tetanus (rev. 2026)
• 21. Nozokomiální infekce (rev. 2026)
• 22. Antibiotika v chirurgii (rev. 2026)
• 23. Druhy ran a jejich ošetření (rev. 2026)
• 24. Hojení ran (primární, sekundární, fáze hojení) (rev. 2026)
• 25. Principy rehabilitace chirurgických nemocných, proleženiny (rev. 2026)
• 26. Typy operací (rev. 2026 )
• 27. Konvenční a miniinvazivní přístupy v chirurgii (rev. 2026) 
• 28. Druhy stehů v chirurgii (rev. 2026) 
• 29. Tracheostomie, koniopunkce (rev. 2026)
• 30. Punkce, drenáž dutiny břišní a hrudní, indikace a provedení (rev. 2026)
• 31. Zásady cévkování, druhy cévek, NGS, indikace a způsob zavedení (rev. 2026)
• 32. Základy plastické chirurgie, obecné principy, typy rekonstrukcí a uzávěrů defektů (rev. 2026)
• 33. Polytrauma, sdružená poranění (rev. 2026)
• 34. Hromadná poranění, zásady ošetření (rev. 2026)
• 35. Stavění krvácení, první pomoc při krvácení (rev. 2026)
• 36. Poranění hrudníku, první pomoc (rev. 2026)
• 37. Penetrující a nepenetrující poranění břicha (rev. 2026)
• 38. Šok – definice, dělení, obecné principy léčby (rev. 2026)