Oč příjemnější byla mikrobiologie v druháku, o to větší zážitek se z ní stane v zimním semestru třetího ročníku. Pojďme se na to podívat zblízka…

Ani tentokrát se nevyhnete týdennímu bloku praktik. První den se píše test na látku z loňského semestru. Jak test vypadá, je plně v kompetenci vyučujícího, většina dává staré vynesené testy, ale jsou i výjimky. Umět musíte látku zejména z loňských praktik. Následuje praktická mikrobiologie – první den dostanete sadu pěti vzorků (moč, stolice, BAL/sputum, stěry odevšaď, hemokultura,…) s krátkým popiskem (př.: „vzorek stolice – chlapeček, 2 roky, průjmy) a pět předtištěných protokolů. Na konci týdne budete muset odprezentovat, co že váš pacient má/nemá a čím ho budete/nebudete léčit. Využijete k tomu znalosti z letního semestru druháku, kdy jste trénovali barvení, mikroskopii, kultivaci a testy na fenotypické znaky u jednotlivých bakterií. Doporučuju toho do hlavinek nacpat co nejvíc, u zkoušky se vám budou všechny ty katalázy, oxidázy, optochiny,… a porostlý agary docela hodit.

Další nezbytností je vypracování seminární práce na téma, které si vyberete na nástěnce u cvičeben. Čerpat nesmíte z doporučené literatury a zapracovat musíte povinně alespoň jeden odborný článek z pubmedu. Takže vygooglit nějakou aktuální publikaci, slovníky do ruky a nepřekládat Bowel disease jako Bowelova nemoc 🙂

Toto by mělo stačit pro získání zápočtu.

Před zkouškou musíte povinně odchodit ještě týdenní integrovaný mikrobiologicko-patologicko-infekční blok, který bývá v týdnu hned po Vánocích. Je koncipován jako soubor několika navazujících přednášek (jak to vidí mikrobiolog/ jak to vidí patolog/ jak to vidí klinik) a bylo by to děsně zajímavý a přínosný, kdyby to nebylo chviličku před zkouškama a člověk tam do toho nelouskal Chrobáky, Klenery a Votavy. Účast je povinná a přednášky trvají celý jeden týden od půl třetí do Večerníčku.

Máte-li odchozeno a započteno, můžete směle ke zkoušce!
Úvodem – zkouška je fajn! Mikrobiologové jsou hodný (výjimkA potvrzuje pravidlo Úžasný ) a tak nějak chápou, že ten telefonní seznam dokonale umět nemůžete. Z asi 160 otázek si losujete tři, různě pomíchané (specka, obecka). Většina zkoušejících také naštěstí nedává tahat otázky na praktickou část, ale lupne vám agar nebo něco jiného, co znáte z praktik, a popíšete.

Neznám nikoho, kdo by se po několika týdnech učení na mikračku necítil úplně dutej. Ačkoliv je to předmět zajímavej, otázek na ty mikrotvory je spousta a motá se to jedno přes druhý. Pro studium se nejen mně osvědčilo „naučit se nezbytnej bazál“ (co to je/ jak to zhruba vypadá a na čem to roste / co to dělá/ jak to poznám/ čim to léčím – příliš to ale neprožívejte, ve čtvrťáku na infekčním to pojedete znova Úžasný) a stará dobrá „kartičková metoda“…

Po změně starých zkouškových otázek na nové však budete muset čerpat z více zdrojů. Velkou část pokrývají úžasně vypracované otázky (viz níže v seznamu), ten zbytek je dohledatelný zejména ve Votavovi. Kombinujte s Bednářem, Julákem a wikiskripty.

Votava je čtení trošku na dlouhý lokte, ale čte se to jako pohádka před spaním, ideální na bakterie a viry. Bednář je knížka, kterou nemám ráda, podle mě se číst nedá a velice ráda jí přenechám kolegům ze 3LF, k nezaplacení je ale na parazity, protože přesně kopíruje otázky a těch 30 stránek přečtete za den. Nutné a zřejmě postačující bakteriologické minimum je pak v Julákovi.

Summa summarum….
napíšete test
vyřešíte pět vzorků
napíšete protokoly
napíšete seminárku
odchodíte integrovaný blok
uděláte zkoušku
… a 4 kredity jsou doma! Usmívající se Úžasný

Materiály k předmětu

Zpět na Přehled studijních předmětů