Když jsem se rozhodla jít na medicínu a pak mě na ní dokonce i přijali, počítala jsem s tím, že první tři roky budou náročné, protože se budu muset hodně učit. Pamatuju si, jak strašně jsem se bála první zkoušky, protože jsem měla nepříjemný, hlodavý pocit, že případný neúspěch by od základu zpochybnil oprávněnost mé přítomnosti na 2.LF. Šlo to naštěstí bez větších problémů, takže když pak byly tyhle tři preklinické roky za mnou a já se dmula pýchou – vždyť jsem měla za sebou patologii s pocitem, že vím o nemocech snad úplně všechno – dívala jsem se na tu druhou polovinu studia pro změnu s velkým očekáváním, až skoro nadšením. Teď to přijde! To už bude fakt ONO pokračování.
Buďte první kdo přidá komentář