Benefity – vyhodnocení vol. II

Před časem jsme Vás požádali o vyplnění ankety týkající se benefitů nabízených ve zdravotnictví. Odpovědí se sešel celkem pěkný počet – 50 – a proto jsme pro Vás připravili stručné vyhodnocení. První část článku je zde – Benefity – vyhodnocení vol. I

V této části se budeme zabývat dojížděním a přestěhováním se za prací:

Nejprve tedy pár statistických údajů:

• Anketu vyplnilo 68,6 % žen a 31,4 % mužů.
• Věkové rozmezí se pohybovalo mezi 24 až 49 lety a většina respondentů se pohybovala mezi 26 až 35 lety.
• Věkový průměr i medián pak byly 32 let.
• S tím souvisí i fakt, že až na čtyři dotazované, se všichni respondenti vešli do 11 let praxe ve zdravotnictví a 72 % dotazovaných zatím nemá atestaci.
• 39 respondentů pak pracuje v nemocnici (včetně zahraniční), 4 v ordinaci, 2 na ambulanci, jeden v nemocnici i na ambulanci a ve výzkumu, jeden na teoretickém pracovišti, jedna je na mateřské a jeden v soukromé firmě.
• Z oborů se nám sešla celá řada, převládala však všeobecná interna (10), následovaná všeobecným praktickým lékařstvím a pediatrií (po 6). Další obory pak byly zastoupeny většinou jedním až třemi respondenty (psychiatrie, radiologie, ARO, chirurgie, rehabilitace, onkologie, gynekologie a porodnictví, neurologie, ortopedie, kardiologie, dermatovenerologie, infekční lékařství, ORL, či práce v LDN)

Dojíždění za prací:
Celkem 86,3 % respondentů by bylo ochotných za prací dojíždět.
Naprostá většina z nich by pak byla ochotná dojíždět maximálně 40-60km, s čímž se ztotožňovali i respondenti, kteří volili jako odpověď raději časový úsek (většinou půl hodiny až hodinu na jednu cestu), ačkoliv zde dosti záleží na tom, jaká je do takového zaměstnání cesta.

Jako v minulém článku, dovolím si opět jedno srovnání se svou vlastní situací.
Dojíždím denně 48km (jedna cesta), což mi trvá cca 35 minut, door-to-door, ale asi 42km z toho je po dálnici a já jedu v opačném směru, než kam míří většina, takže se naštěstí také docela dobře vyhýbám kolonám. Kdybych ze svého bydliště hodlala dojíždět do kterékoliv pražské nemocnice, tak se bez kolon dostávám na velmi podobný čas (podle odhadu map googlu), výjimečně mi trasa ukazuje odhadovaný čas mezi 12-20 minutami. Přitom trasa je pod 30km dlouhá.

Troufnu si tvrdit, že důvod, proč se v maximální vzdálenosti dojíždění pouze jednou vyskytla vzdálenost 10-15km, je ten, že dojíždění na tak krátkou vzdálenost považujeme spíše za práci v okolí bydliště.

Druhou stránkou věci je pak samozřejmě ta finanční. Ať už se bavíme o dojíždění vlastním automobilem, či hromadnou dopravou, vždy to vyžaduje určité náklady navíc. A to se zcela samozřejmě projevilo i v očekávaných benefitech spojených s přijmutím práce na takovém místě.
Takřka všichni se vyjádřili ve smyslu alespoň částečného pokrývání nákladů spojených s dojížděním, někteří by dokonce požadovali služební automobil.
Navýšení platu se pohybovalo od „adekvátně nákladům na dojíždění“ po „dostatečně motivační“.
Dále byly celkově očekávány velmi dobré pracovní podmínky a kolektiv, proplácení vzdělávání (ať už povinného či dobrovolného), flexibilní pracovní doba (např. k upravení dle dojezdových časů hromadné dopravy) s minimem přesčasů či volné parkování.

Někteří požadovali menší počet služeb a samozřejmě po službě chodit domů. Opět se objevovaly také požadavky jako více volna a dovolené, práce bez závazků a kvalifikační dohody (opět – to je něco, co po Vás nesmějí požadovat!), firemní školka, či aby zařízení měla akreditaci 1. stupně a nedělalo průtahy v předatestačním vzdělávání.

Přestěhování za prací:
Zde už situace tak jednoznačná není. Přestěhovat se za prací bylo ochotných už jen 56,9 %.

Samozřejmě se ochota snižuje úměrně závazkům, které dotyčný má. Přestěhovat se s partnerem logicky znamená, že v daném místě musí být dobrá pracovní nabídka i pro něj/ni, nebo dobrá dopravní dostupnost do jeho současného zaměstnání.
Přestěhovat se s rodinou pak navíc vyžaduje mít možnost zapsat děti do školky, školy, na gymnázium…

Podporu ve stěhování si většina respondentů představuje ve formě bytu či služebního auta, případně výhodného nájmu.
Dle odpovědí se ale respondenti nehodlají stěhovat nikam do „zapadákova“. Rádi by měli v okolí i dobré vyžití pro volný čas, v rozumné vzdálenosti obchody apod.
Ačkoliv, kromě prakticky všech již dříve zmiňovaných benefitů, se všichni shodnou na nutnosti velmi nadstandartního finančního ohodnocení a celkově velmi vstřícných podmínek a kolektivu, shoda panuje i v tom, že v případě stěhování už je nutná i velmi zajímavá profesní nabídka – zajímavá skladba pacientů, profesní růst, nové metody, podpora vzdělávání…
Za rutinní prací se většina dotazovaných nebude stěhovat, ani kdyby byla velmi finančně lákavá. Někteří dokonce podmínky na přestěhování označili jako „práce snů“ 😊

A jelikož byl vznesen i dotaz na to, kde autorka pracuje, tak (pokud to není jasné z popisu u dojíždění), to klidně zodpoví na liriel(et)centrum.cz 😉