Benefity – vyhodnocení vol.I

Před časem jsme Vás požádali o vyplnění ankety týkající se benefitů nabízených ve zdravotnictví.
Odpovědí se sešel celkem pěkný počet – 50 – a proto jsme pro Vás připravili stručné vyhodnocení:

Nejprve tedy pár statistických údajů:

• Anketu vyplnilo 68,6 % žen a 31,4 % mužů.
• Věkové rozmezí se pohybovalo mezi 24 až 49 lety a většina respondentů se pohybovala mezi 26 až 35 lety.
• Věkový průměr i medián pak byly 32 let.
• S tím souvisí i fakt, že až na čtyři dotazované, se všichni respondenti vešli do 11 let praxe ve zdravotnictví a 72 % dotazovaných zatím nemá atestaci.
• 39 respondentů pak pracuje v nemocnici (včetně zahraniční), 4 v ordinaci, 2 na ambulanci, jeden v nemocnici i na ambulanci a ve výzkumu, jeden na teoretickém pracovišti, jedna je na mateřské a jeden v soukromé firmě.
• Z oborů se nám sešla celá řada, převládala však všeobecná interna (10), následovaná všeobecným praktickým lékařstvím a pediatrií (po 6). Další obory pak byly zastoupeny většinou jedním až třemi respondenty (psychiatrie, radiologie, ARO, chirurgie, rehabilitace, onkologie, gynekologie a porodnictví, neurologie, ortopedie, kardiologie, dermatovenerologie, infekční lékařství, ORL, či práce v LDN)

A nyní už k jednotlivým tématům.

Celkem 84,3 % dotazovaných je nespokojených s nabídkou benefitů ve svém zaměstnání. Tedy pouze 15,7 % přijde nabídka dostačující.
A z toho, co jsme četli, musíme uznat, že někteří z Vás jsou na tom opravdu hodně bídně…

Hned na úvod bychom chtěli podotknout, že celkem často zmiňovaný „benefit“ – 5 týdnů dovolené – není vlastně reálným benefitem, jedná se o zákonem danou povinnost (Zákoník práce, §213, odstavec 2).
Tedy pouze v jednom případě jsme se opravdu setkali s benefitem – 29 dnů dovolené/rok. Týden dovolené navíc je však na některých pracovištích kompenzován nabídkou tzv. sick days. Jejich počet se v různých zařízeních liší a stejně tak i podmínky jeho uplatnění.
Např. v našem zařízení je jeden sick day za půl roku, neuplatněné dny propadají a sick day nelze uplatnit v návaznosti na víkend, státní svátek, či dovolenou…

Relativně častým nabízeným benefitem je dotované stravování s relativně malým doplatkem zaměstnance. Některá zařízení však místo toho poskytují stravenky, často však v dosti tristních hodnotách, za které se jistě žádné zdraví neškodlivé obědy zajistit nedají. (Například VFN poskytuje stravenky v hodnotě 40Kč, přičemž v místním obchodě v areálu nemocnice stojí 1,5l PET lahev vody 26Kč).

Opakovaně jsme se pak setkávali s odpověďmi typu různé masáže, vstup do bazénu, příspěvky na sport a kulturu (většinou formou FKSP). Tyto benefity byly zároveň považované za nejméně využívané a ty, bez kterých se zaměstnanec velmi snadno obejde..

Naopak kladně hodnocené byly příspěvky na penzijní připojištění, vyšší osobní ohodnocení, flexibilní pracovní doba (ano, i to se prý ve zdravotnictví dá najít), svoz do práce a zpět, proplácení vzdělávacích kurzů, případně dostupnost aktuální odborné literatury a samozřejmě umožnění absolvování předatestačních stáží v řádném čase.
Vzhledem k převaze žen mezi respondenty jistě nepřekvapí jak ocenění, tak i poptávka po možnosti kratšího úvazku při mateřské dovolené a po školce v areálu.

Relativně častějším benefitem, který se objevoval jak mezi oceňovanými, tak i mezi zatracovanými, pak byl příspěvek na vitamíny či poukázka do lékárny na doplňky stravy. Osobně bych ovlivnění míry jeho popularity viděla v ostatní nabídce benefitů.

A mám-li na závěr shrnout, co respondentům v nabídce benefitů chybí, použila bych slova své kolegyně, se kterou jsem se na toto téma také bavila:

„Menší benefity typu stravenek, masáží a příspěvků do lékárny mne rozhodně nikterak nezajímají a nejsou důvodem, proč bych si daného zaměstnavatele vybrala.
Za nejdůležitější považuji ty velké benefity – podporu (i finanční) v dalším vzdělávání, dobrý kolektiv na pracovišti, zajímavé finanční ohodnocení, prevenci syndromu vyhoření, dodržování zákoníku práce, možnost jít po noční službě domů, umožnění absolvování předatestační přípravy v řádném čase a pokud bych se za prací měla přestěhovat, či za ní dojíždět, pak bych očekávala minimálně adekvátní kompenzaci času a peněz s tím spojených.“