Výuka ortopedie trvá dva týdny a probíhá buď na Bulovce nebo v Motole.

Na Bulovce se začíná každé ráno v 7:45 docházkou u paní sekretářky a následně vizitou s panem prof. Dunglem po jednotlivých odděleních. Vizita leckdy zabere i dvě hodiny. Dozvíte se něco z teorie, něco uvidíte a uslyšíte a, bude-li mít pan profesor špatnou náladu, si i něco vyslechnete. Nevynechejte ale vizity na dětské ortopedii s panem doc. Chomiakem, on je báječnej a sádroví trpaslíci s dysplázií kyčliček taktéž.

Po vizitě se dá odejít. Následuje přednáška. Ve výukové místnosti je na každý den operační program a není problém kdykoliv jít na jakoukoliv vámi vybranou operaci.

Pokud byste chyběli, lze nahradit absenci návštěvou akutní ambulance. Ve vlastním zájmu to ale radši nezkoušejte, byť by vaše srdíčko toužilo po kontuzích hlezna sebevíc. Je tam taková hodně nehodná sestra, které budete překážet i v zadním rohu místnosti za odpadkovým košem („Pane doktore, tu zprávu jim neukazujte, oni to stejně dělat nebudou, však se na ně podívejte!“).

Ke zkoušce se na Bulovce přihlašujete u paní sekretářky, která prostě přinese jeden den papír, tam vás zapíše a následně přepíše do SISu.

Nejprve dostanete rentgen k popisu. Snímky jsou po celou dobu ve výukové místnosti. Většinou zkoušející vybere zlomeninu a zeptá se vás, jak byste danou věc řešili (takže se zorientujte v pojmech jako dlahová osteosyntéza, nitrodřeňový hřeb, gama šroub, PFN, DHS, tahová cerkláž,…), případně vybere endoprotézu a zeptá se, k čemu to je dobrý a proč se to dělá. Možná můžete dostat nějakou hodně velkou artrózu, víc si (doufám) zkoušející nedovolí

U ústní zkoušky si taháte dvě otázky, jednu z ortopedie a jednu z traumatologie pohybového aparátu – tj. ponejvíc zlomeniny.

Ortopedii vždycky všichni (nakonec) udělali, takže se nijak extrémně neplašte. Zkoušející nejsou saďouři, učí se to možná hůř, najdete tam zhruba tolik jmen jako v telefonním seznamu (bez čísel) a chce to nervy hodný tvrdýho chlapa s kladivem, ale dá se to!

Na přípravu použijte Základy ortopedie od pana profesora Sosny a na traumačku vypracované otázky.

Co se výuky v Motole týče, všechno běží podle rozpisu (jen teda ráno nemusíte hrotit 7:45 ani první den, začíná se po osmé) a učitelé se střídají podle toho, v čem jsou fakt dobří (a že většina z nich opravdu jsou)!

Od osmi do přibližně deseti je přednáška v knihovně kliniky. Po přestávce se rozdělíte na skupinky a půjdete se podívat, co to ta ortopedie vlastně je. Chodí se na orto a trauma sály, orto a trauma ambulance a v některé dny se jdou dva až tři lidi podívat na urgentní příjem, který ale vůbec není tak urgentní, jako znáte z televize, takže se ve vlastním zájmu snažte spíš chodit na sály. Tam s vámi většinou chodí někdo z asistentů a kdo dává aspoň jedním uchem pozor, u zkoušky si všechno z operativy vyndá jak rohlík z tašky. Na ambulancích je to hodně závislé na pacientech, ne vždy je co nabídnout (povětšinou, přiznejme si to upřímně, artrózy nejrůznějšího stupně), ale asistenti se snaží, jak můžou.

Co se materiálů týče. Učte se z Ortopedie od Sosny a Traumatologie od Koudely z Plzně. Otázky od Jirky Beneše jsou v tomhle případě takové záložní, volte raději knihy. Nástroje, které po vás u zkoušky můžou (ale nemusí) chtít se snažte okoukat při stážích a když o nich asistenti mluví, pak se nemusíte nic učit. A RTG se dávají buď na filmech a nebo v PC (to sice nevíte předem, co to bude, ale rozhodně to nebude nic zákeřného a už vůbec nehrozí, že by vás někdo na rentgenu vyhodil).

Kolem a kolem super stáž ukončená férovou zkouškou před dvěmi zkoušejícími. Všichni jsou hodní, mají zájem vidět, že máte zájem (i kdyby hraný) a pak to není žádný peklo udělat. Navíc, když budete poslouchat, jak to chodí na Bulovce od sousedních kruhů, budete Motol vynášet do nebes i kdyby vás ortopedie stokrát nebavila.