Přinášíme další díl Zápisků z Etiopie. Doporučujeme nejprve přečíst:
Zápisky z Etiopie I
Zápisky z Etiopie 2
Zápisky z Etiopie 3
Dobrej den do Česka.
Jestli vás to pořád jeste baví, tak tady je další díl etiopskeho zpravodaje.
Přemýšlela jsem, co bych ješte doplnila o halabské nemocnici, tak tady přidávam ještě pár postřehů:
Vzhledem k nedostaku lékařů tady většinu práce zastanou „health officers“, což jsou vysokoškolsky vzdělané sestry a teda klobouk dolu před jejich znalostma. Samy vždycky pacienta kompletně klinicky vyšetří a indikujou další laboratorní a rtg testy. Pak to jen doktorovi cele odreferujou a doktor rozhodne. V noci se na rozhodnutí doktora čeká většinou až do rána (nevezmeme si z nich priklad?). Naše health officerky na emergency byly fajn a spolupracující. Jediné, co mě pěkně štvalo bylo, že si chodily za dámicčy v šatičkách a já, poučena z internetu, že mám být co nejkonzervativněji oblečená, jsem mezi nima byla jak chudá příbuzná 🙂
Šití ran tady taky dělaji health officers, přeřezaná šlacha je však už moc, takže musí jet přes hodinu do Hawassy. Sádře tu říkají „pi ou pi“ (plaster of Paris) a zřejmě jsme byli první, kdo ji v
Halabe použil. Dále jsem se ptala na časté chirurgické diagnosy.
Takže v rozbitých hlavách v ebrietě za námi trochu pokulhavaji, zato kousnutí oslem je časté „vesnické trauma“. Nejčastějším typem NPB je volvulus zpusobený škrkavkami (bohužel jsem
neviděla). Pokud si vzpomenu na dalsi „pikošky‘, určitě ještě doplním….
No, zkrátka 3 týdny tady byly nezapomenutelné a nabíjející, až mi kolegové občas chteli dávat litium 🙂 . Bohužel jsme se nakonec museli rozloučit. V sobotu večer nas health officerky a doktoři pozvali domů na coffie ceremony (tradiční připrava a pití kafe), což se zvrhlo ve výbornou párty s pivem a tigrajskym tancem. Borek protancoval ponožky, já vypotila asi 5 litrů tekutin :).
Ráno nás ješte čekala oficiální coffie ceremony, kde jsme obdrželi certifikáty a místní tradiční farmářské klobouky. Ty jsou vysoké a barevné, jsou vrcholem elegance a už se těším, až s nim budu v Litaku oslnovat :). Vojto, toho plyšovýho lva od tebe jsem dala klukovi jako jsi ty, ktery už asi nikdy nebude hýbat s pravou rukou. Oba rodiče mu umřeli, starají se o něj příbuzný, ale nemaji peníze na léčbu na „vyším“ pracovišti. Měl z něj ohromnou radost, tak doufám, že se nezlobíš, že jsem ho „poslala“ dal….
Minibusem jsme se pak vydali zpátky do Addis Abeby. Rozkaz zněl jasně. Řidič nás měl doéezt co nejrychleji, abychom stihli otevřenou kancelář etiopských aerolinek. V té největší zácpě v Addis vytvářel třetí, někdy i čtvrtý jízdní pruh, chvílemi si přivlastňoval i pruh protisměrný, ale fakt je, že nikdy nezastavil na déle než 2 vteřiny :). Mimochodem Etiopie je celosvětově země s
nejvetším počtem dopravních nehod na počet aut. O téhle statistice nelze vůbec pochybovat…
V Addis jsme spali v tom samém hotelu jako minule a to si vy, zhýčkaní Evropané, nedovedete představit ten nejslastnější tělesný požitek, sprchovat se po 3 týdnech v (relativně) teplé vodě!
Druhý den jsme prošli Addis křížem krážem (au moje nohy), což je dost hnusné město, ale videli jsme Lucy – nejstaršiho nalezeného předchůdce človeka.
Dnes ráno jsme se letecky přesunuli na sever do Aksumu, dalši podrobnosti o cestování napíšu později, pokud se dostanu k interfernetu.
Tak se opatrujte, já se o to taky pokusim 
Ivanka
Buďte první kdo přidá komentář