Oficiální info: 
Stáže začínají v 8.15 na neurochirurgické klinice ve Vojenské nemocnici  v budově CH1. Celé dva týdny jsme měli jenom přednášky a jednu možnost jít se podívat na sál. Přednášky byli většinou dvě a končilo se před dvanáctou. Nejsem si jistá kolik je povolených absencí, protože prezenci nedělali ani jednou. Stážují dva kruhy na jednou, takže když někdo zaspal, ztratilo se to v davu. Když zaspalo víc lidí, bylo nám řečeno, že je to vidět, ale nikdo se nesnažil zjistit, kdo chybí.

Zápočtový test se píše před zkouškou a je docela jednoduchý. Ve středu nám řekli, že vypíšou předtermín na pátek pro tolik lidí, kolik bude mít zájem.  Tak jsme se hecli a bylo nás 22. V deset začalo zkoušení a v půl dvanácté byla většina lidí na cestě domů.

Realita:
I když nejsem přednáškový typ, stáž mně bavila. Většina přednášejících byla zábavná a dokázali zaujmout. Díky tomu, že jsem dávala pozor, zapamatovala jsem si informace, které nebyli v knize, ani ve vypracovaných otázkách a na zkoušce se mi to hodilo. Doporučuji jít se podívat na sál. Je riziko, že to bude trvat delší dobu, než přednášky, ale myslím, že pokud se ze sálu uvolníte dřív, nebude to problém. Kraniotomie je úplně jiná, než laparo nebo torakotomie. Hlavní rozdíl je v tom, že ani netušíte, na co se vlastně díváte a co se to děje. Pak vám operatér řekne, že to co tam trčí je thalamus a vy se potěšíte, že už víte, kde jste a co se děje a za deset minut je po operaci a další půl hodinu sledujete, jak se zavírá lebka. Jsem zastánce zkušenosti nad četbou a díky operaci víte popsat, jak se operuje léze v kůře, na což se na zkoušce ptali.

Subjektivní závěr:
Stáž je vysloveně teoretická, založená na přednáškách, ale díky pohodovým chirurgům, s kterými byla sranda, a kteří měli charisma, to byla dobrá stáž, na kterou jsem se těšila.