Dle Wikipedie slovo propedeutika „označuje předběžné vzdělávání, předběžná cvičení, předběžnou výuku či úvod do určité vědy. V klasické teorii vědy slouží propedeutika k uvedení do vědecké metodiky a vědeckého jazyka a také k celkovému vymezení předmětu studia a výchozích předpokladů a jeho cílů.“ Je to tedy jakýsi úvod do studia daného předmětu, v našem případě chirurgie. Někdy se označuje taky jako „obecná chirurgie“ (na rozdíl od „chirurgie speciální“ která se už zabývá konkrétními onemocněními jednotlivých orgánů a orgánových systémů). Je to něco, co by mělo být společné všem tzv. chirurgickým oborům a co by měl ovládat každý všeobecný chirurg stejně jako urolog, gynekolog, cévní či hrudní chirurg. Zahrnuje obecné zásady přístupu k chirurgickému pacientovi, předoperační přípravu, pooperační péči a monitoraci, pooperační komplikace a operační techniku ať ve smyslu preparace, možností zástavy krvácení nebo zašití rány.

Samotná výuka chirurgické propedeutiky je o něco rozpačitější a je otázka má-li vůbec význam. Jsou fakulty které ji nemají vůbec oddělenou a je zařazena do výuky celé „velké“ chirurgie, jiné ji naopak vyučují jako samostatný předmět po celý jeden semestr a zakončují ji (někdy poměrně obtížnou) zkouškou. Nevýhodou chirurgické propedeutiky je určitá nejasnost v tom, co vůbec má do tohoto chiurgického úvodu patřit. Základy anamnesy a fysikálního vyšetření (+ interpretace paraklinických – tj. zobrazovacích a laboratorních – metod) se učíte už v interní propedeutice. Chirurgická propedeutika by měla tyto znalosti posunout dále ve smyslu chirurgických nálezů – tj. chirurgický pohled na vyšetření břicha (řešení NPB), úrazů a dalších chirugických lézí patřící do tzv. malé chirurgie (tedy hlavně různé povrchové zánětlivé a tumorosní afekce). K tomu výše zmíněná specifika perioperačního období (před- i pooperační péče) a především to co dělá chirurgii chirurgií – vlastní operace (operační nástroje, operační technika a taktika, chování na operačním sále atd.). Bohužel tohle k náplni celého jednoho samostatného oboru nestačí a tak se na to nabalují další a další témata související s chirurgií jen okrajově. K tomu si připočtěte že výuka probíhá někdy v polovině třetího ročníku a tak bez znalosti pathologie (a interny či farmakologie) nemáte občas ponětí o čem se vůbec povídá. Dostáváte se tak do bludného kruhu, neboť obecnou chirurgii plně pochopíte až poté, co zvládnete tu speciální.

V zahraničí obecná chirurgie či propedeutika samostatně neexistují. V anglicky mluvících zemích sice existuje „general surgery,“ ale tím se myslí celá tzv. všeobecná chirurgie (vč. chirurgie břišní, popř. hrudní či cévní dohromady), Němci zase mají Allgemein- und Visceralchirurgie. Příslušné příručky pak obsahují pár úvodních obecně-chirurgických kapitol a zbytek příslušných informací už naleznete v kapitolách speciálně-chirurgických (vyšetření břicha u NPB, hrudní drenáž v hrudní chirurgii atd.).

A nyní doporučení tuzemských publikací na téma chirurgická propedeutika/obecná chirurgie:

Nejznámnější je Chirurgická propedeutika (tzv. „Vajíčko“ dle obrázku na obalu) od Grady, kolektivu 1. chirurgické kliniky VFN, nyní 3. vydání (2011, prof. Zeman, prof. Krška). Hlavní nevýhodou – krom místy zastaralého obsahu daného datem vydání – je především objemnost a rozvláčnost textu. Student, který se učí na poměrně nedůležitou zkoušku (navíc obvykle v čase, kdy nad ním visí strašidlo patho-anatomie a -fysiologie) by jistě ocenil větší zhuštění a vypíchnutí důležitých informací. Na druhou stranu pokud tuhle knihu čtete jako chirurg co už má povědomí oč jde (a taky na to má násobně více času), tak ji oceníte o něco více. Autorský kolektiv je jinak dosti plodný a vydal další doplňkovou a aktuálnější literaturu (např. Techniky a technologie v chirurgických oborech – to ale už patří do jiného tématického celku).

Tyto dvě nevýhody – tj. přílišné množství textu i zastaralé informace – řeší nyní nejnovější chir. propedeutika od autorů z chir. kliniky Hradce Králové – Chirurgická propedeutika, doc. Páral a kol, Grada 2020.

Ukázkou knihy výpiskového typu je Chirurgie v kostce (též Hradec Králové, dřívější přednosta prof. Ferko, nyní ve 2. vydání – Grada 2015), která zahrnuje všechny chirurgické obory vč. kapitol z obecné chirurgie. Ke studiu zvláště před státnicí z chirurgie nedocenitelná pomůcka (která se navíc vejde do kapsy pláště a poslouží tak při prostojích, jichž je při chirurgické stáži více než dost).

Snahou o maximálně zhuštěný text (pro účely zkoušky však až příliš stručný) je malé skriptum prof. Tvrdka z kliniky plastické chirurgie 3. LF UK (kde je výuka propedeutiky svěřena právě této klinice) Úvod do obecné chirurgie (Karolinum, 2. vyd 2005).

A velmi zajímavá je taky elektronická Chirurgická propedeutika prof. Dudy z Olomouce – jako e-book je po krátkém hledání k disposici ke stažení na netu. Součástí tohoto projektu LFUP jsou obdobné texty z hrudní chirurgie, cévní chirurgie a základní výkony ve všeobecné chirurgii.

Podle datace výše uvedených publikací by se mohlo zdát, že chirurgická propedeutika vznikla někdy v 90. letech 20. stol. spolu s novým předmětem výuky na lékařských fakultách. Ale není tomu tak, různé „úvody do studia“ byly vyučovány už daleko dříve a stejně tak vznikaly příslušné učební texty. Opravdovou legendou a klasickou chirurgické literatury už od 50. let byla Obecná chirurgie prof. Knoblocha (1. vyd. 1950, celkem vyšlo 7 vydání – poslední 1975 – a pak až po téměř 20leté pauze následovalo „vajíčko“). Velmi zajímavá je předmluva z pera prof. Arnolda Jiráska – jednoho z největších chirurgů, kterého tahle země kdy měla – a který pevnou rukou vládl I. chirurgické klinice VFN v letech 1926-1958. Její sken najdete v přiložených obrázcích.

Ani Knoblochova kniha nebyla první naší propedeutikou. Pokud vím, tak nejstarší česká Chirurgická propedeutika je z r. 1921 a napsal ji prof. Petřivalský (přednosta chirurgické kliniky brněnské lékařské fakulty, chirurgii se však vyučil stejně jako Jirásek na I. chirurgické klinice VFN v Praze u prof. Kukuly). Je psána náročným, leč krásným jazykem první republiky. Opět je uvedena předmluvou, která nic neztrácí z platnosti ani po přesně 100 letech od doby kdy byla napsána: „Poněvadž vědecký a praktický obsah je všude zhuštěn, vyžaduje čtení knihy jisté duševní nálady, chuti k práci a soustředěné pozornosti. Toho se dosáhne jen popudem vůle nebo psychologickou energií. Vůle musí nésti rozum, okřídlovati jej a dodávati mu vždy nové a nové emoční síly. Kde chybějí emoční elementy, kde není zájmu a nadšení pro obor, tam se nemůže žádná kniha státi oporou v nejistotě, světlem na cestu a nástrojem ku práci. V čelo propedutiky vpisuji: „Jen systematickým pěstěním vyšetřovacích metod zbystří se zrak, zjemní se hmat i ostatní smysly a zdokonalí se soudnost a kritičnost mladého chirurga, více tu vykoná zájem a nadšení, nežli čistý rozum!“

Materiály ke stažení předmětu chirurgická propedeutika

Obor	Název dokumentu
Chirurgická propedeutika	Vypracované otázky z chirurgické propedeutiky
Chirurgická propedeutika	Seznam otázek ke zkoušce z chirurgické propedeutiky
Chirurgická propedeutika	Vypracované otázky aktuální
Chirurgická propedeutika	Otázky Lorda Z propedeutika r. 2017
Chirurgická propedeutika	Otázky ke zkoušce z propedeutiky pro III. ročník od r. 2018

Zpět na Přehled studijních předmětů