Již několik let sleduji situaci kolem českého zdravotnictví, platů zdravotnického personálu a stále rozčilenějších a celým problémem otrávenějších lidí. Nechci zde popisovat již tolikrát omílané záležitosti. Rozhodla jsem se popsat svou zkušenost s hledáním práce – jako čerstvá lékařka rozhodnutá nastoupit do nemocnice v České republice. Jak se zdá, lékařů sice může být nedostatek, ale i tak si člověk, který chce zůstat v téhle zemi, může připadat jako nechtěná verbež.
Jelikož už ve chvíli, kdy jsem se rozhodla si podat přihlášku na lékařskou fakultu, jsem od lékařů slýchala věty typu „Zničila jste si život. To Vám musím rozmluvit.“ a po nástupu do prvního ročníku studia nám několik vyučujících říkalo, že pokud budeme mít během studia problémy, ať je využijeme jako záminku pro okolí a raději rychle změníme obor, dokud jsme v medicíně neutopili roky života, byla jsem při nástupu do posledního ročníku již docela dobře smířená s tím, co mě v české nemocnici čeká.
Už během studia jsem si vyhlédla jednu nemocnici v okolí bydliště, kam jsem chodila na letní praxe a viděla jsem, že kolektiv lékařů i sester je příjemný, primář i zástupce primáře se snaží mladším kolegům pomáhat a radit a opravdu je i něco praktického naučit. Zároveň mne ale děsil počet pacientů, které měl jeden lékař na starosti nebo také oficiálně zakázané, přesto však praktikované, služby od pátečního rána do rána pondělního… v kuse.
Poslední ročník studia jsem ještě vše důkladně zvažovala a hodnotila možnosti. Již zaběhlé bydlení a parta skvělých přátel nahrávaly tomu zůstat u fakulty a dojíždět buď do města, nebo zvolit právě onu blízkou menší nemocnici. Vše jsem se rozhodla řešit s dostatečným předstihem, už po Novém roce, abych měla dostatek času na rozmyšlenou. Nejprve jsem se rozhodla vydat do místní nemocnice.
Pohovor se zástupcem primáře se nesl v přátelské atmosféře a informace mi byly řečeny bez příkras – plat byl v soukromé nemocnici ještě o několik tisíc nižší než tabulkový, o drobném navýšení bych mohla začít vyjednávat po půl roce, ale jelikož stejně budou potřebovat, abych co nejdříve začala sloužit noční a víkendy (a to sama na celé oddělení: dvě patra+JIP!), tak je možnost peníze dohnat právě tímto způsobem. Do služeb od pátku do pondělí mě nikdo tlačit nebude, ale jsou právě vhodnou příležitostí jak vylepšit výslednou částku na výplatní pásce. Vzdělávání v rámci atestace se budou snažit umožňovat, ale nemohu počítat s tím, že by se vše stihlo v nejkratší možné době – jednoduše řečeno, když mě tu budou potřebovat, tak mne prostě nikam nepustí klidně i několik měsíců, ale kdyby náhodou zrovna bylo doktorů celkem dost a nikdo nechtěl dovolenou, tak není problém. Samozřejmě jsem chápala, že nelze vše zvládnout podle rozpisu, na druhou stranu jsem věděla, že nemocnici visí na internetu inzerát hledající další lékaře permanentně již několik let a už podle zkušeností z letních praxí (a počtu pacientů na jednoho lékaře) mi bylo jasné, že stav, kdy je na oddělení dostatek lékařů, je výjimkou až hraničící se zázrakem. A dohled atestovaného lékaře nad mou prací? V úplném začátku by snad byl, ale velmi brzy, vlastně co nejdříve to jen bude možné, by bylo vhodné pracovat bez dozoru. Z pohovoru jsem odcházela poněkud rozčarovaná. Ačkoliv jsem většinu skutečností přibližně znala předem, slyšet je natvrdo byl krutý střet s realitou. Děs odpovědnosti za tolik lidských životů prakticky bez pořádné možnosti konzultace mne ještě nějakou dobu budil ze snů a nabízený plat by, dle mého názoru, urazil každého absolventa vysoké školy. Nechci tu znovu psát to, čeho mají už všichni kolem plné zuby, ale prostě po tolika letech opravdu neskutečně tvrdé dřiny, bych si představovala alespoň o trochu větší almužnu. Několik týdnů jsem se s celou situací srovnávala, poslouchala jsem spolužáky, kteří chtěli místo ve větší nemocnici, jak mají problémy alespoň nějaké místo najít, slýchala jsem, jak mám být ráda za nabídku na plný úvazek, až jsem se nakonec se všemi negativy z pohovoru smířila a rozhodla jsem se přistoupit k další části a domluvit si schůzku s ředitelem nemocnice. Měla jsem ještě pár doplňujících otázek, ale byla jsem rozhodnutá, že pokud už nabídku dál nic nezhorší, pokud odpovědi na mé otázky budou alespoň trochu přijatelné, pak budu mít místo vyřešeno.
Jenže rozhovor s ředitelem byl naprosto otřesným zážitkem. Při rozhovoru mi bylo opakovaně jasně dáváno najevo, že jsem považována sotva za obtížný hmyz a měla bych se plazit bahnem, aby se nemocnice možná smilovala a nabídla mi ono tak lukrativní místo. Že bylo jasné, že se ředitel ani nepodíval na můj životopis a tak se člověka se znalostmi více cizích jazyků a několikaletou praxí v překladatelství ptal, zda umí alespoň základy anglického jazyka, bylo asi tím nejmenším… Přestože v inzerátu (který nějakou dobu před schůzkou z internetových stránek zmizel) bylo jasně napsáno, že nemocnice preferuje absolventy, nyní mi bylo řečeno, že nemocnice zvažuje, že by možná mohla mít volnou pozici lékaře na interním oddělení a že možná, ale opravdu jen možná, by toto místo mohlo být i pro absolventa (přitom situace nemocnice byla taková, že jim několik lékařů v nedávné době právě z důvodu výše zmíněných pracovních podmínek odešlo a žádný závratný zájem o místo u nich nebyl). Jednu větu bych si pak dovolila bez úprav citovat: „Víte, jako absolvent jste nemocnici vlastně na obtíž a nic jí nepřinášíte.“
Chápu, hned po škole mají čerství lékaři jen teoretické znalosti, vše jim trvá mnohem déle, potřebují dozor a rady… ale i tak zastanou dost práce a aby vykompenzovali svou „rychlost“, často zůstávají v nemocnici i dlouho přesčas. Jako další nepříjemnou zprávu jsem se pak dozvěděla o vhodnosti nákupu automobilu, abych několik měsíců mohla dojíždět do místa, kam se nedostanu ani MHD, a tam sloužit v jiném zařízení majitele nemocnice. Kde bych z nabízeného platu měla vzít na nákup auta a placení benzínu, to už by byl můj problém. Při dotazu na příspěvek na dojíždění, i třeba jen na základní tarif MHD (v přepočtu 260Kč/měsíc) mi bylo několikrát důrazně zopakováno (párkrát už i během vyslovování dotazu), že v žádném případě žádné finanční benefity nemocnice nenabízí. A na rozdíl od ostatních nemocnic snad v celé republice nenabízí ani žádné jiné. Pátý týden dovolené? Ne. Sick days? Nikoliv. Příspěvek na důchodové pojištění? Opět ne. Benefitem budiž domluvení stáže v akreditované nemocnici v rámci předatestačního vzdělávání. A když už jsme u toho, mohla jsem si vybrat – buď se na několik let po atestaci upsat nemocnici a riskovat vysokou finanční pokutu, pokud bych snad chtěla odejít, nebo si (z onoho úchvatného platu) vzdělávání platit sama. A tím pádem by samozřejmě měla nemocnice ještě menší zájem mi umožňovat tyto stáže absolvovat. Dovolila jsem si se ještě zeptat na zajištění dohledu nad mou prací, hlavně tedy na dostupnost lékaře na příslužbě, když mám noční služby začít sloužit co nejdříve. Odpovědí mi bylo, že i lékař na příslužbě je jen obyčejný člověk, který chce mít svůj vlastní život a proto musím počítat s tím, že se prostě někdy stane, že se dotyčnému nedovolám.
Ze schůzky jsem odcházela zděšená, znechucená a rozčílená. Dlouhé roky se připravuji na tvrdou práci a těším se, až konečně uplatním získané znalosti a začnu všem těm, kteří mne po celou tu dobu podporovali, vracet jejich štědrost, až zmírním komplexní obtíže pacientů starší generace, až učitelům pomohu s bolestmi hlavy, řidičům hromadné dopravy s bolestmi zad, jak diagnostikuji nemoci a ulevím tolika dalším spoluobčanům… Myslela jsem si, že jsem připravená dřít v českém zdravotnictví a dokonce na lékařsky tak neoblíbeném oddělení všeobecné interny, ale stále jsem očekávala alespoň bazální lidský přístup. Byla jsem ochotná práci obětovat i svůj volný čas a spánek, ale česká nemocnice mi ukázala, že jsem si ani při vší snaze a při všech vyprávěních na téma „jak to chodí v naší nemocnici“ nedokázala představit, jak to vlastně je. Někteří moji spolužáci už však podlehli i tomuto. Aby mohli dále bydlet ve velkém městě a nemuseli se stěhovat, přistoupili i na takovéto podmínky. Přistoupili i na částečné úvazky, které prodlužují dobu nutnou k získání atestace a někteří kývli i na částečně vědeckou náplň práce, přestože vědu dělat nechtěli a u pohovoru slyšeli: „Má vás kdo živit ještě příštích několik let?“. A já? Zatím jsem do zahraničí neutekla. Dala jsem České republice ještě šanci, ale také jsem musela udělat kompromisy. Nenastoupila jsem na interní oddělení, nenašla jsem místo úplně blízko přátel a bydliště… A tak jsem byla nakonec stejně donucena sáhnout do úspor a díky přátelské ceně jsem si od známých na splátky koupila staré auto. Ačkoliv třídím každý obal, nyní denně řídím přes 100km a jako řidič-začátečník možná občas děsím okolí (a hlavně sebe). Ale našla jsem místo, kde zatím vše vypadá mnohem přívětivěji. Se službami začínám příští měsíc, tak se ještě hodně ukáže.
Tak to je prosím současná realita pohovorů v české nemocnici (hlavně v blízkosti velkého města). Přestože má nemocnice nedostatek personálu, pořád počítá s tím, že ve vás vyvolá pocit naprosté bezcennosti, přesvědčí vás, abyste kývli na naprosto otřesné podmínky a ideálně takto pokorně sloužili až do úmoru… A to je jen jeden aspekt mnoha problémů českého zdravotnictví.
Za sebe bych si dovolil doplnit, že pro všechny absolventy z toho plyne, že by se měli vyhýbat personálně zdevastovaným oddělením, pokud nemají např. z osobních kontaktů jistotu, že primář si stojí za tím, aby jeho svěřenci co nejrychleji a korektně postupovali postgraduálním vzděláváním. Jakýkoliv švindl typu „razítka zařídíme“ zavání pastí.
misto, kde se nesvindluje, snad ani neexistuje… kdyz uz jsou slusne podminky ve vzdelavani, tak negarantuji uvazek apod. Mozna pripoustim, ze se nejake takove misto obcas vyskytne ve fakultce, ale to pro par stastlivců…
Ja se u pohovoru nejvic nestacila divit, jaka je diskriminace zen v ceskem zdravotnictvi. Rozdily v nabidkach platu jsem nastesti nezaregistrovala, to uz by byla posledni kapka (ale jini ano), ale pote, co byli umisteni vsichni statni medici muzskeho pohlavi nevlastnici vajecniky, pak se teprve dostalo na damy. A zase od nejmladsi po nejstarsi. Na pohovorech je zajimalo jen a pouze to, zda mate pritele, jste vdana a chcete deti. Nic jineho. V nejmenovane nemocnici mi jiz behem pohovoru s usmevem na rtu rekli, ze v okreskach to taky neni spatne. Vzdelani navic? Radsi nezminujte, pokud mate pocit, ze to zvedne vas kredit, pak presne naopak. Jako zena take zapomente na jiste specialni chirurgicke obory, ktere jsou v CR vysadou muzu a kdyby vas i nakrasne omylem vzali, vystipou vas dodatecne. Zcela otevrene me posilali na kozni ci gerontologii. Asi nevedeli, ze kozni je ted v kurzu a je tam docela naval 😀 Kazdopadne zklamani ohromne, pocit, ze je clovek menecenny jen kvuli pohlavi, at byl jakkoli dobry na skole…ze kluci si muzou vybirat a holky se radeji „uklidi“ nekam na okresky nebo vzdaji vysneny obor, prestoze byly treba behem studii fakt dobre…znam takovych hodne…
Naprosto stejna zkusenost, ze vsech pohovoru, ktere jsem absolvovala.
Je to primo desive tohle cist.. ja absolvovala ctyri pohovory v zahranici a jeden byl mozna trochy neprijemny, protoze si prednosta predstavoval, ze jako jeste student mam mit presnou predstavu, kde se vidim za 20let a jak toho chci dosahnout, tak tri byly uzasne a v pohode a ctvrty tedy narocny, ale musela jsem lekarum dat zapravdu. Deti?Pritel?Diskriminace zenskeho pohlavi? Nezazila jsem. Naopak jsem slysela z ust primaru, ze me budou podporovat v dalsim vzdelavani, budou mi platit kongresy, nabidli mi sono kurs, rentgenovy kurz a pokud budu pracovat vice nez 50h tydne, tak si kdykoliv muzu vybrat podle poctu hodin prescasu dalsi dovolenou, tzn muzu se dostat klidne na 7tydnu dovolene rocne. Drzim palce v cesku, ale ja se nenecham vyuzivat, prestoze bych take rada kvuli rodine doma zustala, ale zdravi mam jen jedno a taky nechci nikoho zabit.
Haha, to v Cechach se nenabizi, v Cechach se na pohovoru „naliva cisteho vina“ – plat: jeee, my nevime, nebo tabulka (proc se na toto vubec ptas, medicina neni prece o penezich) prescasove sluzby: 5-6× mesicne povinne, konec pracovni doby? Az skoncime…kmen? No pustime te podle potreby, ale nepocitej driv, nez za 4 roky…beres nebo ne? Zajemcu mame dost…
Vydrbavat s nama muzou prave diky tomu, ze u nas proste kazdej doktor bude drzet hubu a krok, jinak muze jit…
Jeden z důvodů, proč jsem studoval medicínu je to, že jsem se chtěl umět postarat o ty, na kterých mi záleží. Dříve platilo to, že když jste lékaři nebo příbuzní tak máte v České nemocnici protekci. To už je minulost, kolegialita se vytratila nebo je jen ‚na oko‘.
Tady v Německém zdravotnictví máme já i moje rodina privátní pojištění a všude se k nám chovají opravdu luxusně.
V českém zdravotnictví opravdu nic neznamenáte a management nemocnice na vás kouká jako na póvl. Neříkám, že v německu před vámi padnou na zadek, ale chovají se slušně a s dobrým platem se také trochu jinak přemýšlí.
mozem sa opytat v akej krajine boli tie pohovory?
Lekar absolvent musi znat svou cenu a hlavne si to musi uvedomovat! Je jasny, ze reditel se bude snazit snizit naklady na minimum a ocividne dle vyse psane zkusenosti to nekdy zkousi dosti nelibou psycho cestou… Ale uvedomely absolvent by se tim nemel nechat vykolejit, ale spise naopak… Verte v sebe! Bojujte za sebe a nekyvejte na prvni nabidku prace. Lekari dnes maji velikou cenu…
Nečte se to moc hezky…
Jsem v praxi šestým rokem, pracuju v jedné fakultní nemocnici v Brně. Od začátku plný úvazek, vzdělávání a stáže bez problému, kongresy sem tam také. Odměny a finanční benefity 0, dovolená 5 týdnů. Po službě chodíme domů.
Od známých a studentů slýchám podobné příběhy z různých jihomoravských nemocnic, kde byli na pohovoru, eventuálně tam (nešťastně) nastoupil.
Takže pro Vás, budoucí kolegy, absolventy, mám pár rad. Pokud odcházíte po škole do zahraničí, dál nemusíte číst.
-Tabulkový plat je nepodkročitelné minimum. Pokud Vám nabídnou méně, jděte jinam. Pozor na hrátky s brutto/netto mzdou (platem), vždy se cíleně ptejte, o jakou částku se jedná. Každá koruna ušetřená na vašem platu bude rozkradena (oficiálně proinvestována), nemusíte se bát, že by kvůli vašemu platu/mzdě nebylo na léky pro lidi.
-Pokud Vám už na pohovoru naznačí, že vzdělávání umožní když (bude dost lidí, příznivá konstelace….), nebrat, atestace v reálné čase se nedoberete.
-Po službě se chodí domů. Tak říká zákoník práce. A ten platí pro všechny. I pro pana ředitele a primaře. Takže pokud je to jinak, nebrat. Pozor na finty (jenom si ráno projdete vizitu, svoje pacienty….) Prostě odreferovat službu a jít domů. Argumenty typu, že „je to tak zvykem“, „musíte se postarat o pacienty“, „nemá kdo by práci udělal“ jsou irelevantní. Ve smlouvě budete mít v kolonce pracovní pozice „Lékař“. Ne „manažer“ nebo „primář“. Kdo se o lidi postará po vaší službě není váš problém. Pro vás platí legislativa, tudíž odcházíte.
-5 dní práce v týdnu znamená plný úvazek. Ihned ve smlouvě při nástupu. Ne „někdy“, „časem“ či „až to půjde“. Hned
Možná výše napsané zní sebevědomě. Ale uvědomte si, prosím, že máte nyní na trhu práce obrovskou cenu. Vy taháte za delší konec provazu. Vy jste na odděleních potřeba. Ředitelé nemocnic jsou často politicky dosazení zmrdi, kteří mají finanční benefity za to, že ušetří. Mají peníze za to, že vám platí málo a že sloužíte jako hlupáci. Že dobrovolně porušujete platnou legislativu.
Takže, stůjte si za svým, výše napsané berte jako nepodkročitelné minimum!!! Kecy o tom, že jste jen absolvet, že nic neumíte či jste na obtíž neberte vážně. Oni se bez vás neobejdou, vy bez nich ano 😉
Amen.
Lékaři/medici uvědomte si, že nejste pomocná síla a chovejte se podle toho. Já jsem taky ve zdravotnictví, jsem lékárnice a podobný nehoráznosti bych si rozhodně líbit nenechala.
Nevím jestli mám štěstí na šéfa, ale u pohovoru se nejen ani slovem nezmínil o dětech/manželovi a podobně. Navíc bylo vidět, že můj životopis četl, protože věděl do které jeho lékárny ve městě to budu mít blíž. 5 týdnů dovolené, samozřejmost, lékárna na sídlišti u polikliniky – po až pá, víkend je na odpočinek. Plat – podle nabídek, které chodily na fakultní emaily hromadně jsem věděla kolik nabízí lékárny v okolí – řekla jsem 35, odpověď po tříměsíční zkušebce (ve zkušebce 32). Úvazek plný, ihned na dobu neurčitou.
Může to být trochu i přístupem ke studentům, naši profesoři jsou sice vesměs velmi přísní, nicméně jsme pro ně lidé, budoucí kolegové, takže se podle toho taky chovají. Rozhodně se k nám nechovají jako k odpadu, který stejně nedostuduje, takže si pak podobné chování nenecháme líbit ani dál.
Vám přeju hodně úspěchů ve studiu i při hledání práce a hodně asertivity, vždy ji využijete.
a kolik je tedy ten nástupní plat (podpesaný) a kolik je částka, která chodí na účet?
https://www.lok-scl.cz/images/tinymce/files/z_tisku/2015/07_tm_01_15_nove_platove_tarify_pro_lekare.pdf
tady jsou tarify. Nástup pro lékaře je 1. stupeň a 11. třída. Po zapsání do oboru (což trvá cca 2-3 měsíce) padnete automaticky do 12. třídy. Po zapsání do oboru přijde 19.260Kč. Přepočet zde http://www.finance.cz/dane-a-mzda/kalkulacky-a-aplikace/mzdovy-kalkulator/?gclid=CLqz0pKP588CFcGfGwodZzIOHw
Je to bez služeb a jakýchkoliv příplatků
Ad Honza.
Kolego, ozvěte se mi na email, měl bych prosbu.
Díky admin
Kchrz@seznam.cz
vážení mladí kolegové, jsem už dosluhující lékař v důchodovém věku a po celý můj život mě v otázce financování lékařů, případně dalších zdravotníků, nesmírně štvaly a urážely následující dvě věci: 1) kdykoliv se v jakémkoliv médiu uváděly průměrné platy lékařů, plus mínus mezi 50 a 70 000, nikde se neuvádělo za kolik je to hodin, jaký je průměrný hodinový plat lékaře. to znamená, že takovýto případný plat má lékař za dvojnásobnou pracovní dobu proti jiným zaměstnanců.
2) další Donebevolající nespravedlností jsou nástupní platy absolventů různých vysokých škol, mám na mysli zejména obludné rozdíly mezi nástupními platy například pedagogů na jedné straně, a absolventů právních fakult na straně druhé. Odůvodňování výše platu začínajících soudců, advokátů nebo právních zástupců formulací typu „musejí dostat tolik, aby je nebylo možno korumpovat“, mi připadá zaprvé naprosto amorální a zadruhé to absolutně nefunguje, jak můžeme vidět na případech nenasytných soudců jako dr. Havlín, státních zástupců typu Grygárek, o advokátech ani nemluvě. Jak je možné, že začínající soudce má nástupní plat 80 000, přitom vzhledem ke své zkušenosti sice téměř nic neumí, avšak za svá špatná rozhodnutí není postižitelný, ani odvolatelný( „je to jeho názor“, jde přece o „nezávislosti justice“).
Souhlasím s předchozím příspěvkem Honzy: mladý lékař si musí být vědom své ceny na trhu práce , se svým zaměstnavatelem jednat sebevědomě i s pokorou, nicméně z pozice, že já mohu klidně jít o dům dál nebo do zahraničí, kde si mé práce budou vážit, zatímco vy jste jen pouhá figurka managementu, která může být kdykoli kýmkoliv zaměnitelná.
Zdravím pane kolego. Příměr absolventů práv bohužel není zcela přesný. V mém okolí se vyskytuje několik absolventů, kteří se potýkají s obdobnými problémy, o kterých pojednává článek. Předně soudcem se nestanate jen tak, ale jedná se o relativně komplikovaný a dlouhý proces, vč. povinných psychotestů. Nástup za 80.000,- může uspět nanejvýš pokud jste jeden z desítky šťastlivců na vrchním soudě. Za další, nástupní podmínky v advokacii (musíte 3 roky vykonávat koncipientskou praxi) nejsou také tak růžové. V Praze se možná pohybujete okolo 20.000,- hrubého, ale např Brno nabízí zpravidla úctyhodných 11.000, na menších městech obdobně. Zákoník práce je samozřejmě mnohdy brán jako rozkošná formalita pro ty snílky ze státní správy. Bylo by asi nefér házet právníky do jednoho pytle, stejne se dá hledět na lékaře pouhou perspektivou schopností ředitele (například v článku zmiňovaného). V každém případě přeji všem absolventům šťastnou ruku př výběru zaměstnavatele a vyváženou dávku sebevědomí a nelomnosti
Lékaři nejsou jediná kvalifikovaná profese, kde se dělají přesčasy. Jsou naopak snad jediná profese, kde se berou tak vysoké platy a zároveň se přesčasy vůbec platí. Absolvent práv, chce-li být advokátem, nastoupí jako koncipient za 15 tisíc hrubého, a je v kanceláři od rána do noci. Vypracují se ti nejlepší, kteří berou velké peníze. Jako v medicíně.
Mícháš jabka a hrušky.
Tady se řeší UPS, tj plánovaně 24 h v práci, někteří, méně mentálně zdatní, ještě dalších 8. Toto je pochopitelně zaplaceno. Přesčasy, kdy pracuji do 18h, ačkoliv mám končit v 15:30, mi nezaplatí nikdo. NIkomu z lékařů.
Koncipientku mám doma, můžu porovnat.
Koncipient bere v menších městech minimální mzdu, v Praze je to porovnatelné, jako nástupní plat lékaře (bavím se o tabulce za 8h denně). Ale po advokátských zkouškách (které jsou po třech letech, atestace za 5-7) si může advokát říct za svou práci tržní cenu. Se všemi důsledky. Lékař nikoliv, což je špatně.
Na pohovorech se casto tvarili, ze oni ani nevedi, kolik presne ten plat je…jako by to byla uplne mimo otazka…puluvazky s povinnym phd, kmen az bude moznost apod. zcela bezne. Nenabizi se prakticky nic. Zenam se dava najevo, ze jsou vlastne k nicemu, protoze odejdou na materskou.
To je vazne smutny! Já už léta v ČR neziju, tak soudím jen podle toho, co si přečtu či co mi kdo sdělí…. všem absolventům bych doporučila, aby se na celou zdravotnickou profesi v Čechách vykašlali a odjeli do zahraničí, kde absolventi jsou v porovnání hýčkani, mají 100% zaplacené veškeré postgraduální vzdělání, dovolenou, a často mnoho dalších výhod za několikanásobně vyšší plat….pracovní doba je 12h a po ni odcházíte domu….vybíráte si směny, které chcete sloužit sami a mate volnost si je vymenovat podle potřeby mezi sebou….absolvent v moji nemocnici si muže vydělat na začátek okolo $200.000 ročně a to je celkem průměr… za ty léta studia a rezidence by cokoli menšího byl insult!
Paní Kateřina mohu se zeptat v které zemi pracujete? šli jste tam hned po škole?
také bych se rád zeptal jaká země to je? Děkuji za odpověď
No jasně, 5 milionů ročně. Dobrej blábol.
No, milí absolventi. Obecně si pamatujte, že v českém zdravotnictví se nic nenabízí. Primáři a starší kolegové jednají tak, jak se naučili oni od svých starších kolegů. jejich hlavní filosofii je možné shrnout následovně: „My jsme tak dobrý, že se každý může posrat, aby u nás mohl pracovat…“ A plat, no ten vám dáme – děsný prachy, jen vám nikdy dopředu neřekneme kolik, abyste to pak nevyžadovali doopravdy. Prostě u nás nastupte za našich podmínek, které vám neřekneme dopředu, a hlavně – nic po nás nechtějte, jen makejte (…nejlépe jako my za komoušů)!
Pokud mluví o absolventských $200.000 po rezidentuře, myslí zřejmě USA.
Je to ovšem zavádějící údaj. Lékař po rezidentuře, jejíž délka se podle oboru liší v rozmezí 3-6 let, již logicky není absolvent (tím je v období oné rezidentury, kdy vydělává asi 4-5 krát méně), nýbrž lékařem s již ukončenou specializací. Pak ta částka sedí, dokonce může být i podstatně vyšší.