Reakce na článek pana profesora Miloše Janečka – vol. II

Nedávno jsem v Tempus Medicorum (strana 38 ) četl článek, jednoho českého, méně známého profesora, který se v článku silně rozhořčoval, jak generace lékařů jeho mládí dřela od úsvitu do stmívání, nadšeně a svědomitě, a jak si nestěžovali na peníze a neřešili přesčasy, hlavní touha lékařů byla něco se naučit.

Celý článek zněl v propagačním duchu doby minulé a setkalo se v něm tolik polopravd, manipulací až lží, že jsem nevydržel a pokusil se o reakci.

Úplně nejvíc zaprvé, pokud to pan Profesor myslel vážně a upřímně, dovolte mi se pozastavit nad metodikou jeho srovnání. Předpokládám, že jako profesor se za svůj profesní život jistě setkal se způsoby, za jakých podmínek a jak se dají dva faktory srovnávat, aby byly faktory srovnatelné a aby výsledná data měla vůbec nějakou výpovědní hodnotu. Pokud by takto záměrně/nebo z neznalosti fauloval na poli vědy a medicíny, docházelo by k velmi špatným medicínským závěrům a mnoha a mnoha úmrtím. (například na modré modrým, na rudé rudým – pak by se cyanóza dala léčit gentiánovou violetí a zánět kongo červení nebo eosinem) Takto závažné chyby v metodice by ve slušné lékařské společnosti nikdo netoleroval.

Celý článek na závěr končil socialistickým pokřikem: kdo chce po práci do kina nebo na kolo, kdo chce za svou celoživotní píli finanční ohodnocení, nemá v medicíně co pohledávat a měl by se dát na jiné řemeslo. Tím v podstatě sám sebe pasoval do role personálního auditora české medicíny a nám všem dal pořádnou lekci profesorské pokory.

A teď zpět k realitě: mladším kolegům velmi vřele doporučuji český film „ městem chodí mikuláš“ s úžasným hercem Josefem Abrhámem. Proč? Protože to tak doopravdy fungovalo. Nebylo výjimkou, že sloužil jediný lékař na celou kliniku, nekompetentní, opilý a že mu zkušené sestry kryly gluteus.

Dovolte mi citovat mého českého učitele chirurgie, excelentního MUDr. Josefa Mareše z Jilemnice , který mne toho mnohé naučil o chirurgii, anatomii, ale i o ženách, člověka který celý život operoval, léčil, pomáhal a i mladé lékaře ochotně učil.

Pepa Mareš mi jednou říkal: celý týden operovali jak diví a když šli pacienti po 14 dnech domů, teprve dopisoval příjem, léky na oddělení, operační protokol a propouštěcí zprávu, vše jedním vrzem, prý to tak nedramatizovali jako my dnes a nejdůležitější bylo postarat se o pacienta a papíry se dělaly až dodatečně. Nakonec, pacient byl vděčný za péči a zachráněný život, a pokud se život nepodařilo zachránit, byla rodina vděčná alespoň za to, že lékař bojoval jak mohl.

Pojmy jako Evidence Based Medicine, Správný léčebný postup, Metodika kontrolního hlášení chyb CIRS, Hlášení nežádoucích reakcí léčiv nikdo neznal a neřešil, Registry endoprotéz, Hlášení závažných komplikací, Operační statistiky operatérů, slova jako SOP se pěstovala někde daleko na západě, za tou zlou železnou oponou.
Každý v chirurgii operoval podle metodiky JSD, případně JSTP (pro neznalé: jak se dá, nebo jak se to povede). Jistě, chirurgové se učili od svého šéfa a šéf zase od jeho šéfa atd.. a nějaké vertikální předávání zkušeností fungovalo, buď to pracoviště historicky dělalo dobře, nebo to historicky dělalo špatně. Když z nějakého důvodu nemocnice ztratila personál, ztratila nenávratně i potřebné know how a tím více se muselo pracovat podle metodiky JSTP. Horizontální předávání znalostí bylo spíše raritou, nebo nahodilý proces, nikoli zcela jasný a cílený stav.

Co by asi velevážený primář potažmo profesor minulého režimu říkal na vyčítavý dopis od přednosty patologie, že mu překlasifikoval pTMN a tím UICC statium kolorektálního karcinomu na pT4 UICC III, protože při totální mezorektální excizi porušil mezorektální fascii a tím nastolil R1 situaci, a kvůli jeho technické chybě absolvuje pacient extra adjuvantní chemoterapii, která jistě ztíží jeho životní kvalitu.

Nebo jako by přednosta reagoval na zprávu, že mu Patolog oklasifikuje tumor na Nx protože nemá 12 uzlin na preparátu a tím pádem po jeho technicky nedostatečném zákroku není pacienta možné dle Evidence Based léčit a nabídnout mu čitelnou životní prognózu?

A Právníci? Kdo se s nimi potkal? Možná tak na partičce Mariáše v místní družbě.

Mladý začínající sekundář měl údajně kolem 2000,- Kčs, po 3.5 leté I. atestaci už prý kolem 5000,- kčs, II. atestovaný lékař měl jak soudce krajského soudu. Triky typu 0.01 úvazku tehdy nepěstovali. A k atestaci stačilo makat a před atestací se to naučit, a šli až na věčné kverulanty všichni v termínu, ne tak jak dnes, kdy jak otroci obíháme pracoviště a prosíme o speciální kurzy a stáže, které si navíc musíme platit sami. Oni kdysi vše dostali automaticky a zadarmo. Pan lékař i ten na venkově byl malá celebrita a místní ženy jim vnucovaly své dcery za ženy, každý, nebo skoro každý měl uspokojivý dům a auto. Upřímně, ono se to otročí zadarmo v nemocnici, když víte, že tak či tak skončíte na vrcholu společnosti, stačí několik málo let vydržet. Každý, nebo skoro každý vás všechno nechal na oddělení nebo na sále udělat. Nejeden starší kolega mi vykládal následující vtip: Potřebujeme chirurga na apendix na sále 2, ty, mladý, ty už jsi to párkrát operoval, ne? Asistent: NE…..Do dobrá, ale už jsi to x-krát asistoval…Mladý : ještě ne…. No dobrá, ale anatomii v prvním ročníku jsi měl, ne?

Dnes nejeden asistent na chirurgii potvrdí, že za 3 roky se naučil psát epikrisy, informované souhlasy, příjmy, občas podrží železa na sále a samostatně ho nechají maximálně vytáhnout stehy z dolní končetiny.
A nakonec ty přesčasy. Ano, byli tam skoro pořád, to taky potvrzuji. V nemocnici skoro bydleli, nebyla lékařská zpráva, která by na sobě neměla kolečko od kafového hrníčku (mimochodem, podle platných hygienických pravidel je přísně zakázáno konzumovat potraviny a nápoje v oblasti, kde se léčí pacienti nebo se zdržuje pacientská dokumentace). Pokud v rámci únavy chirurg něco přeřízl, nebo nasadil jiný lék, nebo spletl si dva pacienty, patřilo to tenkrát víceméně k tzv: Collateral Damage, tzn. něco co se prostě stává a co je nutné přijmout tak, jak to je. Primář maximálně řekne: jasně Karle, ale dávej si už pozor, to je tenhle týden už druhý pacient a tohle by se stávat nemělo. A jelo se dál. Dnes číhá nebezpečí absolutně všude. Vzpomeňte prosím na kauzu mladé lékařky z Plzně, která si za diagnostiku infarktu myokardu šla téměř sednout na Bory a svoji vrchní lékařku si málem vzala sebou. A přitom, co bylo špatně byla jedna milimetrová vlnka na EKG a nic průkazného. A my v tomto musíme pracovat.
Lékařky v Plzni nerozpoznaly obyčejný infarkt, za smrt pacienta dostaly podmínky
Nepoznaly infarkt. Plzeňským lékařkám soud vyměřil podmínky
Soud zpřísnil tresty plzeňským lékařkám, které nepoznaly infarkt u pacienta

 

Takto bych mohl hodiny pojednávat o tom, co všechno bylo jinak a proč srovnání tehdy-dnes skřípe již v nadpisu. Každý z kolegů ve středních letech máte na věc jistě sami svůj názor a sami mi dokážete jmenovat své vlastní zkušenosti a příklady jak bylo, a jak je.

Celá situace je o tolik bizarnější v kontextu současné masivní lobby ČLK proti nekalým personálním praktikám ve zdravotních zařízeních. Není Tempus Medikorum, kde byl pan prezident MUDr. Kubek nepublikoval článek o vyhořelých lékařích, o jejich chybách v únavě, o devastaci jejich soukromého života, o jejich útěku do zdravějších podmínek v zahraničí, o tom, že i řidiči autobusu musí dle zákona odpočívat a nespočet jiných. Kdyby byla medicína, nebo chirurgie nějaký vrcholový sport a šlo o body v tabulce, mohl bych nějak přístup pana profesora pochopit – je to jasné, je to tvrdé a kdo na to nemá, ať jde dělat něco jiného. Nicméně tady nejde o body, tady jde tak nějak trochu o nemocné lidi, kteří doufají, že jim nabídneme to nejlepší co můžeme, lidsky i materiálně, aby se jejich zdraví zlepšilo.

A to nejlepší, co jim lze nabídnou je odpočatý a vzdělaný lékař, který má stabilní spokojené rodinné zázemí a rozhoduje se bez ekonomického tlaku. Vše ostatní už je suboptimální.

Na závěr dodám jediné: až si pan profesor za pár let zlomí krček kosti stehenní, pojede na sál s klidným srdcem s vědomím, že ho bude operovat kolega co jede službu už 72 hodin v kuse? Zůstane mu jeho sportovní ladění, když se to bude týkat jeho osobního zdraví?

MUDr. Martin Vavruša
V Berlíně 30.4.2017




kchrz
About kchrz 223 Článků
Administrátor LF1.CZ Kontakt: kchrz@seznam.cz

4 Comments

  1. Perfektní článek.. Doufám, že si to pan profesor přečte. Nedělám si však iluze, že by se po jeho přečtení zamyslel, přehodnotil situaci a řekl si, že mladí lékaři mají pravdu a on se mýlil.

  2. Článek super, neřekla bych to lépe…jen bych doplnila, že ve stejném Tempusu, o pár stránek dál, byl článek jiného lékaře, který srovnával tloušťku dokumentace pacienta v nemocnici dnes a před pár lety – v podstatě již to byla odpověď na rozebíraný článek.

  3. Bohužel je pan profesor “Jednatelem ” boskovické nemocnice a s jeho přístupem přichází nemocnice právě tento měsíc o několik erudovaných lékařů a sester, což nezvratně povede k degradaci celé nemocnice a celkovému úpadku péče… Bohužel i město podporuje rekonstrukci chodeb a nevytížených oddělení na úkor platu ještě zbytku pár schopných lékařů a sester a i tito již plánují odchod do jiných zařízení, pokud vím. Bůh s vámi, nemocní….nikdo jiný vám totiž už nepomůže. Po Janečkovi se pak slehne zem, pykat budou jen nemocní.

  4. Pěknej tunél…, nejlip se tam pry maji na ARO!! Takže pokud onemocnite, valte to rovnou tam, teda pokud se tam vlezete! Maj tam totiž kvuli nedostatku personalu v provozu jen par lužek, zbytek jsou prošustrovany prachy, vem to čert, mužou tam vklidu čumět na ty pěkny telky, co si poridili…veni vidi vici…

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*